Bílý kámen

14. dubna 2010 v 19:43 | Karel Rakušan |  Vandry a výlety
Tak zase sedím v nějakém tom Olomoucko-opavském Pacifiku a někam to najednou jede. Tady se snad  připravují na tur de Fránc. Kol je tady víc než lidí, ale místa je dost a já sedím na pohovce zcela sám. Chvíli se ještě zamýšlím nad tím, kam mě dnes nohy povedou. Cestou stavíme na každé zastávce a první z nich jsou Bystrovany,  jejíž zastávka je pod mostem. Ten začátek pelotonu je v Domašově nad Bystřicí, kam ale já nedojedu. Vystupuji železniční zastávce Smilov, která na tomto místě vznikla po válce, protože ten původní se nacházel v nynějším vojenském prostoru Libavá, jež vznikl paradoxně po druhé Světové válce. Asi proto, aby nás nenapadli rusáci, kteří nás přišli osvobodit . Tento nesmyslný vojenský prostor si vyžádal likvidaci 24 vesnic, kde žili před tím generace a generace rodin jen pro to aby se tady cvičili a cvičili a v následujících 40 letech se v podstatě s pušky nevystřelilo.
Je 8:20. Mám na sobě maskáčové kalhoty zelenou mikinu a na zádech batoh s nějakým tím žvancem, pod nímž se mi houpe spacák. Původně jsme měli jet s naší spřízněnou rodinou, ale Andrejce nebylo zrovna fit, tak jsem se vydal sólo.
Čistá a neponičená příroda v ranním rozbřesku se vlní ranním vánkem. Sluníčko ještě nemá takovou sílu, takže si to vše a okolí užívám dosytosti. Je nás jen pár, co jdou pěšky. Ostatní se nechali zlákat kolem a tak tady kraluje cykloturistika až mi to je nepříjemné. Zprvu jsem tak trochu doufal. Že těch lidiček potkám poskromnu. Nevěděl jsem, že s tímto jediným dnem v roce, kdy je vojenský prostor otevřen veřejnosti je spojena akce Bílý kámen. Na starý Smilov to je do kopce tři kilometry do 10 stupňového stoupání, tak koukám po okolí a čučím kde, co letí. Po 50 metrech míjím poslední chatku a pak celou tu dobu se cesta vine lesem. Po levé straně je pár skalních převisů, po zemi si to kráčejí nějací ti brouci a seschlé listí z podzimu křupe pod nohami. Míjím značku s nápisem "zákaz vstupu do ohroženého prostoru, zákaz dotyku nalezeného materiálu". Že by nášlapné miny, to snad ne. Jsme přece v civilizovaném světě. Aha, v prostoru mimo dnešek mají cvičení kluci s anglické armády. Mají to sice trochu z ruky, ale britský státní rozpočet si to asi může dovolit, my musíme šetřit na výplaty naší nenasytné a rozhádané vládní garnitury.
Roku 1260 povolává Klášterní hradisko na Smilově, aby zde lidé založili svou vesničku a tak jsou zmínky o osídlování tohoto koutu právě z tohoto roku, jejíž osídlení bylo datováno až do roku 1947, kdy na tomto místě žilo okolo 700 obyvatel. Poté se vesnice stala součástí vojenského prostoru a musela být postupně vysídlena a zdevastována. A já původně myslel, že to bylo kuli válce? Vlastně ano, kuli té studené (psychologicky nejhorší), "no přece ve jménu strany a vlády, nebo ne". Stával tu i kostelík a v luně přírody tu mohlo být docela příjemně a život se tu mohl odvíjet spokojeně a šťastně.
Na návsí si sedám do trávy a dávám si něco k baště, trávím zde u vyhřátého rybníku další půl hodinku. Čisté to moc sice není, ale kdyby se prostor nezavíral po 16:00 tak bych si dokázal představit tady i bivakovat. Voda tu je a ještě bych si i zaplaval.
Co to zase je?! Já musím jít po silnici? To snad ne. Jedno kolo, druhé, třetí a je to tady. Hotový peloton. To jsem tedy trochu znechucen, ale co se dá dělat. Následující 4 km se plahočím po okraji silnice a očkem pokukuji, jestli nejede nějaké to auto, které by mě přiblížilo o trochu blíže k Libavé. A hele, tady je nějaká louže, a podávají tam pivo a Ruský šašlík (Ingredience: 200g svíčkové,200g vepřové kýty, 200g telecí kýty, 200g skopové kýty, 120g anglické slaniny, 100g olivového oleje, 150g cibule, 400g paprikových lusků, 400g rajčat, sůl, pepř, ocet. Příprava: Očištěné druhy masa nakrájíme na kousky. Každý druh masa marinujeme zvlášť / osolíme, opepříme, pokapeme olejem a potřeme strouhanou cibulí / a necháme v lednici 8 hodin odležet. Na skopové maso přidáme trochu octa. Pak střídavě napichujeme na špíz, prokládáme slaninou, kousky papriky a rajčat. Pečeme na grilu po obou stranách asi 8 minut. Jako přílohu podáváme černý chléb. Doporučená příloha: zeleninový salátek). Tak to jó, to se mi líbí. Tak to zabloudím doprava a nasytím trochu to moje panděro. Trávím zde dalších půl hodiny, a jelikož mě zatím čas nehoní, vychutnávám si vše, co se vychutnávat dá.
Zase na tu silnici se mi teda moc nechce a tak si to usnadním a judu úhlopříčkou přes louku. Do Libavé to musím odchodit po svých, nikdo mě nezastaví všichni na mě serou a kolaři si klepou na hlavu. Asi, proč jdu dvojkou (levá, pravá, levá, pravá, levá, pravá).
První, kdo mě ve vesnici pozdraví je koza a poté malá dvouletá holčička. Ještě tak půl kiláku a jsem na náměstí. Zase kolaři . Tady jsou snad dva pelotony, to snad není pravda. Rychle odtud pryč, a to fofrem. Ještě si vystojím jednu z několika front na pivo, ale dávám si jen malé a fofrem odtud. Nad náměstím je kostel, ale na první pohled nevypadá vábně. No co bychom taky měly čekat od vojska, ty mají na první pohled k duchovním věcem jakožto v celku tak daleko jako já k britskému trůnu.
Ještě horší než jsem čekal. Kostel byl v roce 1947 odsvěcen (zase před to nejbrutálnější, studenou válkou) a od té doby je dán na pospas osudu. To se nedá popsat, to se musí vidět. Vizuální autentičnost ve mně zachovala takový odpor vůči tomu, do jaké podoby může lidská nenávist a ideologie vygradovat.
Horní cestou poté prchám z města dál směrem na Starou vodu a zase se koutkem oka poohlížím, jestli něco nepojede, protože jinudy nežli po silnici to nejde. Párkrát se zastavuji a fotím, až docela mi věžička libavského kostelíku zmizí z dohledu. Nemusím nikam spěchat, jsem rozhodnut, že do večera se dostanu za vojenský prostor a tam někde bivakuji.
-    Čau, chceš někam přiblížit? Zastaví mi postarší chlap s dlouhým copem a maskáčovými kalhoty.
-    Jo, můžu, jdu na Starou vodu.
-    Sedej
Neostýchám se a začínám mu hned tykat.
-    Pořádáte akci Bílý kámen
-    Jo, už 16 ročník
-    Jsi voják?
-    Ne, ten by ti nezastavil a vysral by se na tebe, ty nezastavují už z principu. Jsem čundrák, ale organizujeme to tu s vojskem.
Mojí nechápavost vůči nesmyslnému principu si nechávám pro sebe a dalších 10 minut si kecáme jen tak.
-    Támhle v křoví je starý zarostlý hřbitov, dojdi se tam mrknout.
-    Jo, děkuji za svezení a za tip.
-    Nemáš zač, ahoj
Kostel na Staré vodě je zvenčí celkem opravený, což ho zachránilo. Zevnitř zůstal tak, jak jej zanechali sovětští vězni, pro které tu byla tzv. poslední štace před popravou u zdi.
(První písemný záznam o Staré Vodě je z r 1456, kdy se zde uvádí kaple sv. Jakuba Staršího, v r. 1529 také kaple sv. Anny se sochou světice držící v ruce dítko Ježíše. Od nepaměti se zde konávaly poutě. V prostoru obou malých kaplí byl v roce 1688 dokončen důstojný poutní kostel podle projektu císařského architekta G. P. Tencalliho.
V letech 1690 -1695 zde byla zřízena kolej školského řádu piaristů, ti také vedli duchovní správu a úspěšně působili po úctyhodnou dobu 232 roků (do r. 1922). V roce 1784 byla Stará Voda vyfařena z Města Libavé a v roce 1785 vznikla starovodská farnost přifařením Vojnovic. Studovali zde mj. J. E. Purkyně a A. C. Stojan, pozdější olomoucký arcibiskup. Po odchodu piaristů byli zde krátce redemptoristé a do r. 1930 benediktini.
Budova kláštera byla poškozena za 2. světové války a po jejím ukončení se dokonce započalo s opravou. Do r. 1946 působila v duchovní správě kongregace oblátů Panny Marie. Dnes jsou na místě kláštera pouze zbytky zdiva a studna na bývalém nádvoří.
Kostel ve Staré Vodě byl v době minulé rozsáhlým barokním poutním kostelem o dvou věžích, s pěti zvony, dvorem a krytými ambity s křížovou cestou. Na hlavním oltáři byla uctívaná socha, tři boční oltáře zasvěceny Obětování Panny Marie, sv. Josefu a sv. Jáchymu; za zmínku stojí vynikající varhany a další detaily. V minulém století bylo zaznamenáno přes dvacet míst, odkud poutníci přicházeli v procesích. Tradiční pout z Kroměříže se datuje od r. 1715 - tehdy jako poděkování za odvrácení morové nákazy.
V roce 1946 došlo k odsunu německého obyvatelstva, ministerstvo národní obrany slibuje, že kostel a klášter mohou nadále sloužit svému účelu. V roce 1949 se zde ale konala poslední pouť a pak byl prostor uzavřen pro potřeby armád. Malebná obec Stará Voda byla zrušena a postupně srovnána se zemí. V padesátých létech byly cenné památky odvezeny do jiných kostelů.
Situace se změnila teprve po odchodu sovětských vojáků, nejbližší okolí kostela bylo zpřístupněno civilním osobám, byl vypracován plán obnovy kostela s odhadovaným nákladem 60 mil. Kč. První pouť se zde konala 28. září 1991. Oprava kostela pokračuje po etapách tak, jak jsou k dispozici potřebné finanční prostředky. Mnoho z nich je i z darů věřících z Německa.
Vnitřek kostela je popsaný nápisy vojínů sovětské armády a působí jako varovný památník na dobu okupace. V roce 1995 zahájili skauti akci "Obnova Staré Vody". Starodávné poutní místo Stará Voda je postupně obnovováno.)

Co teď? Jsou tři odpoledne, nohy mě bolí, sluníčko svítí a do hranice vojenského prostoru to je něco málo přes kilák. Sednu si támhle, je to sice 20 metrů od silnice, ale provoz mimo kolařů, které už ani nevnímám je nulový. Sundám si boty a něco si přečtu a budu se vyhřívat. Vzal jsem si sebou rozečtenou knížku Leoše Šimánka, tak se zase ponořím do cestování po Jižní Americe do Peru a budu snít o zvyklostech tamních domorodců. Po hodince dočtu předposlední kapitolu. Nějak to ve mně křupe, jako ve starých pendlovkách. Zabral jsem se do čtení tak, že jsem se celou dobu ani nepohnul. Vyválím se tedy jako, kdybych byl ve vlastní posteli a měl bych se někam hnout.


Silnice stoupá ve sklonu 12 stupňů a zbytek kolařů sesedá a tlačí kola vedle sebe. Opodál mi zase někdo zastavuje.
-    Jedete do Budišova nad Budišovkou?
-    Ano, nasedni
Kamil se vrátil po 11 letech ze států a se svou sestrou Lenkou a jejím 6-ti letým Tomáškem si vyjeli do okolí. Chtěl se po dlouhé době podívat na místa, kde vyrůstal. Pochází z Moravského Berouna, čehož jsem se v šeptu chytl.
-    Svezeme tě až tam, ale bude to s přískoky?
-    Chovejte se, jako kdybych tu nebyl. Odpověděl jsem
Míjíme vesničku Podlesí. V Budišově malinko bloudíme, ale do 10 minut jsme zase na výpadovce směrem na Guntramovice. Tak se mezi tím trochu zasním, protože tady to znám. Je to tři roka zpět, kdy jsem tudy projížděl na kole. Tehdy mě to lákalo na Kružberk a taky to byl prima výlet. Táhlo mě to nejprve po červené turistické na zříceninu Vidštějn, kam jsem tenkrát nedojelo a zapíchl jsem to na posedu na okraji louky, kde jsem se rozhodl bivakovat. Ve tři hodiny ráno mě vzbudili prasata, která neměla co na práci než mi shazovat kolo. Ráno si mě ještě prověřil hajný, který náhle zmizel ve křoví. Bylo mi jasné, že si jde zkontrolovat po mě posed. Ale měl smůlu, jediné co našel, byl můj vzkaz a poděkování na kousku papíru, který jsem zanechal.
Červená hora je vysoká 749 metrů a je zde umístěna meteorologická stanice, památný strom Zlatá Lípa a starý zarostlý důl, na jejímž dně je ohniště a čundr doupě. (Guntramovice jsou malá obec, která je v současné době součástí města Budišov nad Budišovkou. Toto městečko najdeme na Severní Moravě, severovýchodním směrem od města Olomouc. Guntramovice se rozprostírají v oblasti Nízkého Jeseníku a v jejím okolí se zvedají zalesněné stráně kopců. Jižním směrem od obce je oblast vojenského prostoru Libavá. Severovýchodním a severním směrem od obce je na řece Budišovce vybudovaná zavlažovací nádrž. Památný strom Zlatá Lípa najdeme jihozápadním směrem od obce na úpatí Červené hory (749 m.n.m.). K lípě veda z obce značená turistická trasa, po které můžeme dále pokračovat přes vrchol výše uvedené hory do města Budišov nad Budišovkou. U jižního okraje města je vybudován rybník sloužící jako přírodní koupaliště a na jeho břehu je vystavěn kemp. Vrátíme-li se od lípy zpět do Guntramovice můžeme odtud pokračovat severním směrem k rozcestí Bučina a dále východně ke zřícenině hradu Vildštejn)
Nešetřím Kamilovy a Lence poděkováním, protože, kdyby mě nezastavili tak bych o tomto místě doposud nevěděl.
Z Bivaku není nic, protože v Moravském Berouně stíhám bus zpět do Olomouce.
Nemá cenu si cokoliv plánovat, protože se to stane jinak, líp. On tam je a vede nás tak jak on chce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.