Brněnské charisma

14. dubna 2010 v 20:25 | Karel Rakušan |  Zamyšlení
Už druhý rok jsme se spolu s Andrejkou připojili a ke kamarádům a přihlásili se na katolickou charismatickou konferenci. Andrejka byla už vícekrát.
Je to zpravidla akce trvající od středy do neděle. Ve středu bývá jen mše svatá a registrace.

Vydáváme se tedy ve čtvrtek ráno. Vláček kolejáček nám jede z Olomouce po 7 hodině ranní. Jako poslední dorazila Léňa je to načasováno tak jak má.
Bylo nás 5. Lenka, Míša Hanka, Andy a já Kája jako jediný chlap. Loni jsme byli aspoň 2, ale letos to doufejme zvládnu sám mezi děvčaty. Mnohdy, obzvláště večer, když jsme se vraceli z přednášek to cítím jako takovou vnitřní zkoušku sebeovládání a trpělivosti.

V Brně o půl deváté a v devět na výstavišti začíná první přednáška pátera Slavíka na téma "Setkání u studny". Chyběla tam ta autentičnost a žádná studna v nejbližším okolí nebyla, ale věříme, že všichni věděli o jaké setkání šlo (Bible NZ Jan 4, 1 - 421).

Tentokráte se nám zdálo, že organizátoři v kuchyni to neměli  ze začátku moc zmáknuté. Měli jsme guláš, ale jelikož se předpokládalo, že více účastníků přijde až v pátek a v sobotu, tak masa do guláše se opozdilcům trochu nedostávalo. Vynahradili jsme si to počtem knedlíků. Ani mi to moc nevadilo. Trochu jsem si zavzpomínal na má léta dospívání, kdy jsem na obědy pořádal 10 - 12 knedlíků pravidelně a ani to nebylo na mé postavě vidět.
Pro Léňu to bylo svým způsobem jedno z né tak podstatných lákadel. Už měsíc dopředu dávala vědět co bude jaký den na oběd a na večeří, kterou organizátoři včas umístili na internet. No každý z nás měl jiné lákadlo proč se právě této konference zúčastňuje, ale cíl za čím jsme tam všichni jeli byl ten pravý a jediný. Načerpání duchovní síly, setkat se s Ježíšem, cítit oporu a lásku v jeho laskavosti a v neposlední řadě si odpočinout od toho okolního světa materialismu, chamtivosti a intolerance.

Odpolední přednáška se týkala v přirovnání "Papírového Ježíše" a manželé Ignác a Františka Muchovi se v ní zamýšlí nad písmem v Janově evangeliu (4, 25 - 26). Tyto Ježíšovi slova mohou být vnímána jako naše snaha poznat a spatřit Pána Ježíše. Pán Ježíš nám chce sdělit to, že ho mnohdy nevidíme a nevnímáme a přitom ho máme přímo před očima. Nedokážeme procitnout a pochopit to podobenství, které nám ukazuje a vsazuje do situace, kterou právě žijeme a prožíváme.

Naše večeře po celé ty tři dny byli soukromé a vždy nechyběla nějaká ta dobrůtka v batozích. Mnohdy, ale přiznáváme, že na ty organizované byla větší chuť než na ty naše. Ale přece jen večerní siesta o šesté nebyla taky k zahození.

Večerní koncert Richarda Čanakyho kde on sám vsouval do svých křesťanských písní své vzpomínky, zážitky nebo svědectví, stál za to.

I když v poledne byla myšlenka odskočit si a dojet se ubytovat, ale nějak se nezadařilo a nechali jsme to až na večer.
Ubytování opět jako minulý rok v Brně - Kohoutovicích v Domově mládeže  Juventus
Čekala nás cesta s bágly 6 zastávek trolejbusem č. 35 do stanice Stamicova. Míša byla ta dobrá duše, která nám ubytování zorganizovala na stejném místě jako loni. Mělo to kladný rozdíl a to, že se spalo na opačné světové straně než loni s výhledem nad les přes něj je vidět střed Brna s jeho dominantou katedrálou Petra a Pavla. Ocenili jsme to hnedle druhý den což byl pátek a v pátek mládežníci většinou vyráží na tah. Nebyli jsme jiní. Teď nám je už okolo 30 a po, takže to tolik neprožíváme. Možná, někteří?

Pokoje po třech nám nedávali moc na výběr a jelikož v jednom z nich bylo již jedno děvče ubytováno, Míša s námi manželi sdílela pokoj. Byl jsem tentokráte sám chlap, tak se nedalo nic dělat.
…………………………….

Probouzíme se, no někteří spáči se nechají probouzet okolo 7 hodiny ranní a pomaličku se škrábeme z postelí. Bylo docela teplo tak se nám ani nechtělo. Neopomíjíme ranní krátkou modlitbu spolu se snídaní přímo na pokoji. Přednášky začínají v 9:00 takže to bylo tak akorát.

V pátek a v sobotu se čekal ten největší zájem ze strany příjezdu účastníků. Proto dříve než začali přednášky, vystoupil človíček, který měl na starosti technickou stránku konference a spíše o této stránce informovat účastníky. Človíčku se říkalo "technický Bob", který přicházel s informacemi nejen technickými, ale také kde se kdo toulá, Kdo koho hledá, co se kde našlo atd. byl to docela sympatický 50 - 60 ti - letý šoumen, kterého si Lenka natolik oblíbila, že si od něj nechala autografovat pohlednici. -)))


P. Tomáš Holub , který je tak trochu průkopníkem a prvním duchovním v armádě měl od 9 hodin přednášku, která se dotýkala snad každého z nás a to bez výjimky "Pokání a naše úhybné manévry".
"To co se nám zdá a mnohdy je lidskou negativní vlastností je pro setkání s Bohem nepřekonatelnou překážkou a ba dokonce určitou závorou či petlicí k tomu, aby Pán Ježíš nemohl proniknout do našich srdcí. Kolik výmyslů a nesmyslů si dokážeme vymyslet a zdůvodnit proč to či ono jsem udělal(a) a bráníme se tím naslouchání Ježíšovým slovům." Těmito slovy či touto myšlenkou začal svou přednášku P. Tomáš Holub. Přednáška se především pak dotýkala Janova evangelia (4,18 )

Polední pauzy trvali zpravidla do třetí hodiny odpolední. V jejímž čase má každý čas buď sám na sebe, rozjímání nebo na přátele či rodinu s kterou nebo s kterými jsou na konferenci. Nabídka duchovních a křesťanských knih je také příjemným odpočinkem ve volném čase. Mezi nakladatelstvími bylo například Karmelitánské nakladatelství Kostelní vydří, ………… . Kdo chtěl byla tu každodenně možnost svátosti smíření. Nebo tu byla i možnost vystát si pořádně velkou frontu na langoše v níž dozajista nechyběla občasná modlitba za to, aby to blahodárné sluníčko aspoň na chviličku skrylo svou tvář za místy plovoucí mraky.

Svůj čas měla vždy v 13:45 - 14:45 dětská konference, či vystoupení divadelních souborů, která oživily program přednášek.
Hlídání ratolestí účastníků bylo především doménou dobrovolníků pro které bylo hlídání 10 - 13 dětí na jednoho dobrovolníka mnohdy skutečným zápřahem.

Je pátek a k obědu máme buď rybí file a nebo těstoviny.
Po obědě nezaškodí malá společná siesta pod velkým stromem. Ostatní  si polehali pod strom, někteří chtíc nebo nechtíc hlavou dolů, protože plácek, který vybíráme je trochu nakloněn z kopečka a já si jdu po chvilce pro kávu. Dříve než ochutnám doušek tak ji nechtíc vylívám leknutím na krásný bílý Lenčin svetr.
Chtělo by to nějaký ten malý výlet po známých, které máme v Brně. Jelikož všechny přednášky budou k dispozici ke koupi ve formátu MP3 nechávám si tedy tuto přednášku ujít a setkání s přáteli je mi odpolední náplní. Andrejka chtěla zůstat s ostatními. Setkání s přáteli využívá také Hanka.
Odpolední přednášku, jejíž autentičnost jsme si nechal ujít měl P. Petr Karas na téma "Bůh nikomu nestraní" (Jan 4,9). Ježíše nezajímá jak vypadáme navenek, on vidí do srdcí a vnější vzhled mu není překážkou.

Páteční programy v po večeři jsou zpravidla paralelní na různých místech v Brně, ale to nejzajímavější zůstává v místě konference (v pavilonu F brněnského výstaviště). Přednáší P. Vojtěch Cyril Kodet  k tématu "Přístupové cesty zlého". Zamyšlení a otevírání koutů v naši duši a těch míst, kde máme své slabé stránky a přes svou slabost se do našeho jednání a myšlení dostává vztek, vzpurnost, nenávist, která negativně působí v našem postoji, jednání uvažování či myšlení. Přednáška byla určitou energetickou bombou a povzbuzením k tomu, abychom se neobávali vstoupit do řešení nejrůznějších konfliktů, které přináší život sám.
Účastníci konference si mohli vybrat na různých místech v Brně třeba "Každodenní zápas o priority" - (Roman Čiviš) nebo "Oběť v manželství. Touhy a iluze" - (Dr. Josef Zeman), "Jak nás děti vychovávají ve víře" - (Augustin a Viola Svobodovi), "Křesťan a příroda" - (P.Marek Orko Vácha), ………….
…………………………….

P. Vojtěch Kodet měl hned ráno další přednášku na níž přijel i Marek, který nemohl letos být už od čtvrtka. S úsměvem -)) prohodím myšlenku, že mě tu nechal mezi děvčaty samotného chlapa a ještě k tomu jede večer zpět.
"Ať nechodí, kdo nežízní". Je to to samé jako Jan 7:37 . Je to inverzně vyjádřeno to samé.
Vnímám velice přednášky Vojtěcha Kodeta jako velice promodlené a hluboké, dotýkající se každého z nás.

Polední divadelní představení si připravila divadelní společnost Delľarte se svým "Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým" po jejímž programu bylo krátké 15 - ti minutové vystoupení dětí z Dětské konference.

Odpolední přednášku Katky Lachmanové  na téma "Misionáři bez lodi" prokecávám s naší společnou kamarádkou, která se k nám do Olomouce chystá už tří roky né - li déle a nějak jí to nevychází, takže ji vídáváme jen, když my zavítáme do Brnéčka. Autenticitu Katčiných přednášek musím nechat na příští rok.
Samotnou přednášku si tedy nechávám na poslech z MP3 medií a vracím se pouze na pásmo svědectví, které po přednášce následuje.

Večerní modlitba byla za účastníky konference, za přednášející, za to, že jsme se mohli sejít a naslouchat Božímu slovu.
Andrea to krásně vyjádřila slovy - "Každá s těchto přednášek byla hluboce promodlena a každé slovo, které bylo vyřčeno mělo svůj cíl a smysl, svého adresáta."
…………………………….

Ze dne odjezdu mám vždy trochu strach obzvláště tehdy, když jsem v zajetí děvčat. Občas se stávalo, že pokud jsme se balili od někudy (teď to myslím všeobecně a nekonkrétně), batoh byl těžší a objemnější. Už delší dobu se nám to nestalo a nestalo se to ani teď, ale pocit, který jsem v to ráno měl byl zřejmě vyvolán životní zkušeností, kterou mám, ale to zdaleka neznamená, že zkušenost je pravidlo. Každopádně jsme museli Juventus opustit do 9:00 což se nám s hodinovým předstihem povedlo.

Veřejné tajemství ……
…………. a teď bych na podium ráda pozvala Veroniku Barátovou  - řekla Katka Lochmanová. Za okamžik přijde na jeviště P. Aleš Opatrný . Uvedl se těmito slovy "Vlasy ustoupili, hlas trochu zhrubl, postava časem zesílila, ……… . Věděli jsme totiž, že Veronika Barátová se z letošní charismatické konference omluvila, že ji to časově nevyšlo. Téma na které Aleš Opatrný přednášel bylo z v duchu Janova evangelia 4 kapitoly 34 verše  "Mým pokrmem je konat vůli toho, který mě poslal"

Závěrečnou mši svatou měl P. Pavel Šenkeřík , ale před tím Katka Lachmanová poděkovala jménem všech těm, kdo tuto konferenci zorganizovali a podíleli se na její přípravě. Neopomenula ani sponzory a dobrovolníky a samozřejmě na technického Boba.
Využíváme možnosti oběda, kde není vzhledem k tomu, že většina lidí už odjížděla tolik přeplněno. Poté se vydáváme se na vláček na který nás doprovází kamarádka Katka.

Ve vlaku po pár kilometrech začínám psát do mého denníku toto vyprávění a Lenka řekne myšlenku Andrejce, že teď se mnou nic po cestě nebude. A nebylo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.