Entropa

28. dubna 2010 v 10:46 | Karel Rakušan |  Vandry a výlety
Tak jsme jeli zase někam do klá. My a naše spolčo prostě nemůžeme sedět na jednom místě a pořád musíme něco poznávat, zkoumat a objevovat. A na to, abychom mohli objevovat, tak na to si občas musíme přivstat i přesto, že v naší lepší společnosti jsou povahy a nátury vskutku různorodé. Někteří vstávají v 5:30, i přestože mají dovolenou, jiní by do práce chodili ta na devátou nebo na půl desátou a to by možná ještě v tramvaji dospávali.
V půl sedmé tu je Šárka se svým punťákem. Andy potácející se z postele na sebe nenechá ani sáhnout a já to ani nechci, protože nechci, aby se ………. Jak to tak bývá, já vždy musím na druhou stranu něčím zaperlit, abych nevyšel ze cviku a abych trošku protrénoval Andinu nervozitu a na poslední chvíli se ještě holím.
-    Dyť je 6:27!!
-    To se zvládne
Á, přišla SMS, to se něco děje. Šárka zaspala, přijede později. Trošku nervózní si to svištíme Velkomoravskou do Hodolan a podchodem to svižnějším krokem valíme rovnou okýnku.
-    Kde je Lenka?
-    Nebere telefon? (do odjezdu vlaku zbývá 12 minut)
Hromadný lístek kamkoliv pro 4 osoby stojí 1138,- a lístek pro skupinu 5 a více osob 900,- (pochopitelně zpáteční). Pátého jsme nesehnali, jedeme tedy ve 4.
Totálně našvihnutý vlak nás nakonec přinutí k radikálnímu řešení. Jedno vstoje volné u neúplné rodiny tatínka s dvěma malými ratolestmi, kteří cestují pouze do Chocně. Sedá si nejprve Andy, poté Šárka. To už stojí tatínek od dvou asi 10-ti letých ratolestí. Poté si sedám já na místo Andrejky, kterou beru na klín, a to už se zvedá i senátor. Tatínek se synem ze Zábřehu do Chocně stojí a až poté se uvolňuje celé čtyřsedadlo a posedáváme si pohodlně každý na své sedadlo. Děvčata z Pardubic do Prahy se doplňovali v luštění křížovek a netrvalo ani 5 minut a jedna křížovka je hotová. Druhá, třetí, pak to nepočítám. Nasadím sluchátka a nechám se unášet hudbou z mobilu.
V Praze na nádraží vzpomínáme na to, kdy jsme tady kdo byli naposledy, protože hlavní nádraží postupně prochází velkou rekonstrukcí. To staré z let 40 bylo vskutku hrůzostrašné.
a je tu cvičení pro Andrejku. Pražské jezdící schody. A jede se metrem do Holešovic podívat se na Entropu, která v Bruselu udělala takový poprask, že se za ní musel Turecku omlouvat i ministr Vondra. David Černý toto dílo pojal troch kontroverzně. Rakousko znázornil se 4mi temelínskými reaktory, Dánsko bylo legové, Švédsko s Gripenem, …. Českou republiku jako LCD displej, kde se střídali výroky našeho prezidenta. Atd., atd. pochopitelně, že vstupenka byla pro rodinu i přesto, že rodinnou nejsme.
-    Tak pojď, dcerko naše. (řekl jsem naší Lence, které je 30, Andrejce 34 a mě 37). No to teda nevím, nevím, jak by se to dalo zvládnout, ale nic není nemožné.
Jedeme na malostranskou metrem, zase trénink pro Andrejku, na schodech. Kručí nám v břiše a už troch šilháme hlady.
- Vím o jedné hospůdce u břevnovského kláštera (ozvala se Lenka)
- už tam sedíme?, už máme objednáno?
- Jednu kačenku, dva pstruhy, a smažený sýr, dva džusy a jedno nealko pivko (Litovelské)
Andrejka si objednává i slámku, i přestože jich má plný batoh.
Po půl hodince, kdy máme dojezeno, a dopito si povšimnu u Šárky
-    Proč máš núž na ryby a já ne?
Nastane ohromný a nekontrolovatelný výbuch smíchu
-    Protože s ním Andrejka krájí smažený sýr a nikterak jí to zřejmě nevadí.
Najezení a napití jsme pokryli tu fyzickou potřebu a můžeme na tu duchovní. Jde se do kláštera. Nejprve do kostela a poté opodál na Břevnovský hřbitov. To je tedy kombinace. Lence se plní sen, že spatří nevěstu se ženichem, kteří tam v ten čas mají svatbu a on je dokonce Ital.
A už poctíváme čest a památku páteru Opaskovi, který byl vysvěcen jako jeden z nejmladších kněží vůbec a to již ve 20 letech.
Únava je už trochu znát, ale zvládáme ještě návštěvu pražského hradu (nebo respektive na první nádvoří nejdeme a postačí nám pouhá terasa a výhled na pražské panorama.
Meleme z posledního (dyť je už okolo páté odpolední a po Starých zámeckých schodech to pomalu, ale jistě směřujeme zpět na vlak do Olomouce. Jede nám to těsně po 18:00. Den jak vyšitý, slunečno, teplo a my máme příjemný den za sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 buculinek buculinek | 26. července 2010 v 15:08 | Reagovat

Chudak Andeerka a jezdici schody. Hehe ja se jim vyhybam sec mi sily staci. Abyste vedeli, da se pouzit i vytahu. Ovsem nee vsude. Nebo se vykvaknout na prazsky streva a luftnout se po povrchu :D

2 buculinek buculinek | 26. července 2010 v 15:10 | Reagovat

... a rano bych te pokousala ;-)jen abych nemusela vstavat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.