Ikona

14. dubna 2010 v 20:16 | Karel Rakušan |  Zamyšlení
Čtyři dny plné vnitřního uvolnění, uvědomění si sebe samého, uvědomění si toho, že naše ubohost pokud je tak veliká, že se to ani možná u mnohých zdá až neuvěřitelné, jakým způsobem nás slovo může zasáhnout a mnohdy i zasáhlo.
Matouš 14:27 "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!"
Těmito slovy, které byli po celou dobu konference v popředí nad podiem nám je ve své podstatě řečeno úplně vše co potřebujeme pro život znát. Ba dokonce je to, to jediné co je potřeba si uvědomit. Lidský jedinec, ať já, nebo vy, nebo kdokoliv jiný, kdo sedí nebo stojí nebo žije s vámi, nebo naprosto cizí člověk, kterého potkáváte na ulici má ve svých vlastnostech malou či větší, ale každopádně nějakou pyšnost a vzpurnost s kterou vnitřně bojuje a vůbec to na sobě nemusí dávat najevo. Ba naopak, kdyby to dával najevo tak by byl pyšný na to, že se s tím netají a že mu to nedělá žádný problém se s tím třebas chlubit.
Přednášky, které jsme slyšeli na této 20 konferenci charismatické obnovy zasáhli každého z nás svým osobitým způsobem a každého z nás oslovili jiným způsobem.
Ikona

Dívám se teď na ikonu, která nás po celou dobu konference provázela, jak Pán Ježíš vytahuje z vody toho zoufalého Petra, který pochybil. V pozadí je loďka s jeho učedníky. Svým zvláštním způsobem tuto ikonu prožíváme dnes a denně, aniž bychom si to vlastně uvědomovali. Tím Petrem jsme my sami, naše bytost, která se každodenně topí v tom moři (zajetí peněz, jakékoliv svázanosti, depresí, obav, úzkostí, různými nemocemi, sklíčeností, sobeckostí, a mohl bych pokračovat jak se říká do nekonečna. Loďka, na které jsou učedníci ve mně vzbuzuje myšlenku, že to je loďka života, která po tom moři pouze pluje, protože to moře, které znázorňuje to co je tu v závorce vyjmenované a mnohé to, co se do té závorky nevešlo si nic jiného nezasluhuje než to aby se po tom někdo vozil. Učedník vylévající káď vody z loďky možná, aniž by si ten obsah kádě v tu chvíli uvědomoval je právě ta nečistota, která tu loďku sráží ke dnu. Údiv učedníků na loďce je ta lidská slabost a nevědomost, jsou to ty děti, které se učí a potřebují hladovým a žíznivým způsobem toho tatínka, aby je naučil, svým způsobem ho prosí, aby je naučil to co umí on sám a on jim v písmu svatém odpovídá:
 "Věřte, aby  jste byli vy ve mně a já ve Vás"
No a Ježíš na ikoně? To je ta naděje, kterou máme my všichni. Která neumírá, právě proto, že Ježíš tu smrt překonal, a nejen překonal, on znovu vstal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.