Maturita na nečisto (Co mě fascinuje)

28. dubna 2010 v 10:33 | Karel Rakušan |  Z mého života
(toto vypracování je samozřejmě pouhou přípravou na vymyšlené téma)

Karel Rakušan DS 3 C

Maturitní písemná práce z jazyka českého
(slohová práce, úvaha)
Co mě fascinuje

Ø Okouzlení rodného místa
Ø Okouzlení v přírodě
Ø Letní okouzlení

Jizerské hory, Český ráj, Krkonoše. K těmto místům budu mít vždy určitý respekt a určitý fascinující citový vztah, protože to je mé rodiště, mé místo na zemi, kde budu mimo přírody vidět i ještě něco víc. Určitou krásu tamní přírody, kde jsem schopen se uvolnit a odreagovat.
Když mě najednou přepadne touha vydat se někam do okolních lesů a luk, tak se hodinu, dvě nebo ještě déle jen tak toulám okolím a poznávám nová místa, kde jsem ještě nebyl a kde mohu spatřit něco, co mě uniklo v době, kdy jsem v těchto končinách bydlel. Okouzluje mě, když se dostávám k překrásným zákoutí skrytých v hlubinách lesa nebo naopak na vrcholky okolních hřebenů, odkud vidím na kilometry daleko a můžu přehlédnout okolní malebnou krajinu v celé její šíři. Toto kouzlo je i jinde, ale tam je umocněno určitým vztahem a poutem.
Snad nejkrásněji je na jaře, kdy se všechno po dlouhé zimě opět zazelená, květiny rozkvétají, okouzlí mě svou vůní, rozličnými barvami, ptáci cvrdlikajíci svou radostí a všude bujícím nový životem. Při klidném pozorování se dá zahlédnout srnka, jelen, nebo malý zajíc, kterak se pasou nebo utíkají, když je něco vyruší. Třeba právě já, když si jich včas nevšimnu. Kouzlo přírody, které mě stále se stále překvapuje svou pestrostí mě dočista okouzluje a dodává mě chuť se sem stále vracet. Mnoho lidí neví, jaké to je jít lesem nebo se brodit trávou, kolem dokola je slyšet jemné šumění korun stromů, v dáli zpívají ptáci, nad hlavou svítí slunce a vzduch je provoněn květinami a vším ostatním. Procházet trávou po dešti, kde do toho kouzla mého údivu voní provlhlý lesní vzduch. Obdivuji poklidnou atmosféru, v které se probouzí lesní zvěř ze svého zimního spánku rozkoukávající se po nějakém tom soustu k snědku.


Po jaru přijde léto, které se mu velice podobá. Stromy, u kterých mě udivuje ta nádherná vůně jarního kvítí v létě probují a stávají se z nich plody všemožných velikostí rozměrů a chutí mě stále a stále přivádí k pocitu toho, jak si příroda dokáže poradit a znovu a znovu obnovuje svou květenu. V lesích dozrávají mnohé pochoutky. Jahody, maliny a ostružiny jsou nejčastějším zpestřením mých toulek. I zvěř se činí a množí se rozvalují na pláních a lukách. Rád obdivuji ranní pozorování zvěře a jejich shánění si potravy. Kouzlo jednoduchosti najdu vždy v přírodě a naplní mě to vždy touhou po poznání a po tom, že je pro co žít. Obdivuhodné je na přírodě to, že vždy je kam jít a vždy najdu místo kde jsem ještě nebyl nebo kde je něco nového, zajímavého to na co jsem schopen se dívat očima dítěte i když mě je 30.

Ta pravá změna však přijde na podzim s babím létem. Do lesů se dostane všudypřítomná vůně hub a také přestanou letní horka. Příroda se zbarví do nejrůznějších barev a tónů a jejich kouzelná zbarvení mě přivádějí mnohdy k myšlenkám o tom, co při tom cítím napsat či vzít fotoaparát se stativem a zachytit ty fascinující okamžiky nádherného okouzlení přírodou. Všude je pak příjemný chládek a ve tvářích a vlasech mi rejdí jemný vánek. Příroda je o to krásnější, když se zachumlám do spacáku a pozoruji podvečerní a večerní orchestry nejrůznějších ptáků a cvrlikání cvrčků na zažloutlých lukách a pustinách. Nehezčí pro mě je ranní probuzení v zarosené trávě a chladný příjemný vánek omývající mou tvář. Ranní lesní ticho je poté balzámem a příjemným startem do nového dne.
Člověk se může procházet po mechových polštářích, poslouchat jemné bublání malých potůčků, které právě někde tady začínají svou pouť do moře, nebo naopak hukot mohutných horských bystřin. Jejich šum nebo hukot mi dodávají tak uklidňující atmosféru.
Jednou mě úplně fascinoval pocit, který jsem zažil v přírodě koncem srpna. Šel jsem se vyspat ven do přírody a lehl jsem si do trávy, která voněla a byla trochu mokrá a celých bezmála 30 minut jsem se díval do nebe a dokázal jsem relaxovat a dokonale se zklidnit. Příroda dokáže nejen zklidnit tělo, ale i mysl. Je to nejlepší lék na duši i na mysl.
Kouzelné dovršením celoročního cyklu je zima. Všechno v přírodě usíná a sníh přikrývá louky, lesy, potoky a potůčky bílým prašanem a vytváří tak náladu spánku přírody. Příroda se chystá si odpočinout od celoročního bujení, aby opět nabrala síly pro nový život. I tehdy se ale dá najít něco krásného. Na zamrzlých potocích vznikají až neuvěřitelné útvary z ledu, které okouzlují svou jedinečností a svými tvary. Když vysvitne slunce, tak se zasněžené louky a lesy rozzáří jako tisíce diamantů, až z toho občas bolí oči. Všude ve sněhu jsou křižovatky stop lesní zvěře a u krmelců a studánek, které nestačily zamrznout, se opět dá zahlédnout nějaký ten život. Okouzlující příroda je na okraji lesa, kde vítr rozfoukává sníh a tvoří sněhové závěje. Nepříjemný pocit chladivého a mnohdy nepříjemného větru se záhy náhle mizí, protože se v mysli rozprostírá pocit mnohem silnější a okouzlující, pocit tak mnohdy neskutečné panenské přírody, která si jde pořád stejnou a neměnnou cestou.
Toto je tedy mé oblíbené místo - příroda. Má jednu svoji výhodu, můžu ji najít všude, kam se v životě dostanu, jen ve městech ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.