Maturita na nečisto (Smysl života)

28. dubna 2010 v 10:33 | Karel Rakušan |  Z mého života
(toto vypracování je samozřejmě pouhou přípravou na vymyšlené téma)

Karel Rakušan DS 3 C
Únor 2006

Maturitní písemná práce z jazyka českého
(slohová práce, úvaha)


Ø    Otázky zabývající se smyslem našeho bytí
Ø    Co je smyslem života z logického hlediska
Ø    Smysl v bohu
Ø    Posmrtný život
Ø    Závěr

Smysl života
Hledání smyslu života je podobné tápání v temnotách, pokusím se však alespoň nastínit cesty, kudy bychom se mohl při jeho hledání ubírat.
Jsou snad tyto cesty pro všechny lidi pevně vymezeny, nebo se při pátrání po smyslu života na počátku své životní poutě lidé rozchází do různých směrů? Na čem záleží, abychom na konci svého bádání alespoň poodhalili smysl naší existence? Je možné v půli cesty se obrátit a vydat se jiným směrem? Jsme my lidé vůbec schopni během svého relativně krátkého života dojít až na konec, nebo uvázneme vyčerpaní v půli cesty, která nikdy nekončí a neustále se svažuje kamsi do neznáma? Má cenu se otázkou smyslu života vůbec zabývat?

Jistě ano. Vědomost, že nejsem nepotřebný, že tu jsem za nějakým účelem mě činní spokojeným. Možná se vyplatí přestat se za něčím neustále honit, zastavit se ve svém střemhlavém letu životem a zamyslet se nad sebou a tím, co na naší rodné Zemi vůbec hledám a co si od mého omezeného pobytu na této planetě slibuji. Být blízký jeden druhému, vykonat tady na zemi určitý úkol, který nám lidem bude užitečný jindy a obohatí každého z nás o určitou zkušenost, kterou využiji možná někde, kde ještě nevím, jestli to bude nebo si to v mé pozemské mysli nejsem schopen uvědomit.
V první řadě se těžko vůbec může smířit s konstatováním, že život se prostě jednoho okamžiku zastaví, jako kdyby ho náhle někdo utnul, přestane existovat a pak, pak už prostě z logického hlediska nic není a ani to nic už ne, protože nemáme možnost zaregistrovat. Smyslem tohoto života je třeba něco, co se vymyká našemu pozemskému chápání a schopnostem.
Smrt je evidentně nepochopitelná stejně jako tajemství vzniku života a světa vůbec a stejně obtížné je i najít důvod naší existence. Mnozí ho hledají v rozličných náboženstvích, která se otázkou smyslu života a života posmrtného zabývají (reinkarnace). Někteří tak dochází k přesvědčení, že smysl života nalezli, otázkou však je, zda je toto poznání objektivní a nijak nezkreslené jejich dosavadním životním stylem.
Smyslem života je pro někoho láska. Pro malou holčičku to je panenka, pro kluka autíčko, pro náctileté to jsou jejich první lásky, pro starší lidi to může být zahrádka. Smyslem života může být i láska ke knížce. Možná by vám pak někdo položil otázku: "Jaký by byl smysl mého života poté, co bys dospěl k tajemství lidské existence? Stanu se snad nesmrtelným a setrvám v nějakém stavu blaženosti pramenícím z absolutního poznání?"
Těžko vysvětlit, jaký účel by měl takovýto stav, jaké opodstatnění bych mohl nalézt pro naši další existenci, když už jsme k smyslu života dospěl. Právě proto nám lidem snad nikdy není souzeno smysl života objevit. Možné je také, že úkol pozemského bytí každého z nás nespočívá v bezútěšném tápání po smyslu života, ale spíše v tom, abychom během našeho života něco vykonali, snad něco pro druhé, stejně jako například Faust, který v práci pro ostatní lidi nachází své vykoupení. Nebo také polomytický král Gilgameš, který po několika neúspěšných pokusech o získání nesmrtelnosti spatřuje svou věčnost v práci, kterou po sobě zanechal.
Snad je touha po nalezení smyslu života jen nějakou poruchou myšlení, která se rozvinula u inteligentních bytostí, za které se považujeme, a vše je ve skutečnosti bezúčelné. To jen člověk se ve všem snaží najít řád a marně se trápí mnoha filozofickými otázkami, které jsou stejně bezúčelné jako všechno ostatní. Možná také dosud nejsme my lidé natolik inteligentní, abychom tyto otázky vyřešili. Vysvětlení proč jsem tady a nedokáži pochopit smysl našeho bytí je třeba v tom, že tu před námi lidmi již někdo byl a určitým způsobem nás varoval a upozornil nás na to, jak se máme k sobě a k přírodě chovat. Tyto informace nám předal formou bible, která je považována za určitý druh poselství, stejně jako my postupně pomocí určité technologie posíláme poselství jiným civilizacím. Je přece dokázáno z mnoha hledisek, že využíváme 5% mozkové kapacity. Co se ukrývá v té zbylé části. Co když se podařilo někomu před námi zbývajících 95% nějakým způsobem zablokovat, aby nedošlo k opětovné sebedestrukci lidstva, ke které tak či tak spějeme svým přístupem k přírodě a potažmo jeden k druhému. Co se stane, když zničíme přírodu? Zabíjíme se ničíme naší přírodu, která nám dává tolik potřebné živiny a vitamíny. A co hůř zabíjíme sami sebe navzájem.
Definovat vyšší smysl našeho pozemského života je prakticky nemožné, nezbývá mi tedy nic jiného, než smysl života hledat v lidech a věcech kolem nás, v prostém lidském štěstí a v těch vzácných okamžicích lidského života, kdy můžu tvrdit, že jsem opravdu šťastný. Každý člověk je šťastný, když se mu podaří něco, co si přál, nebo se něco nového naučí, a tak se můžu tedy domnívat, že smysl lidského života spočívá v neustálém objevování něčeho nového, v intenzivním hledání a zachycování nových poznatků.

Nedá se určit, proč člověk žije. Proč přemýšlí a láme si hlavu nad tím, jaký je smysl života.
Nemůžu nikdy dosáhnout všeobecně uspokojivé odpovědi, jediné čeho můžu dosáhnout, je duševní uspokojení sama sebe. Nebo nekonečné bloudění v kruhu nevědomosti. Jako jedno vysvětlení existence člověka a tudíž i něčeho, co se může dát nazvat smyslem života, nám poskytují náboženství. Nikdo neví, kde se vzal jakýkoli bůh, ať už křesťanský, buddhistický, nebo třeba Alláh. Další sorta věřících lidí jsou lidé, kteří, ač hledali smysl života, po nějaké době je to unavilo a uspokojilo je vysvětlení života některým z náboženství. Ovšem skutečný "hledač" se nemůže s náboženstvím spokojit, protože neposkytuje odpověď na všechno a odpovědi typu. Nepopírám existenci ničeho, od malých zelených mužíčků, po boha, ale některé věci jsou jen v naší fantazii či myšlenkách, stejně jako si nemůžu sáhnout na lásku či cit.
Vždy bude nad lidstvem a vším živím viset velký otazník. Je opravdu možné, aby země vznikla náhodným shlukem částic a atomů, já tomu věřím, ale opět je zde otázka, kde se ty částice a atomy vzaly? A vůbec jsme my živí? Co z nás dělá živé? To že dýcháme, to že rosteme? Skutečně se to vše děje? Nejsme jen produkty něčeho jiného? Jsme úžasní, jsme na vrcholu blaha, dokážeme rozložit atom. Dokážeme i rozluštit nejzákladnější genetické informace! A jsme to my, kdo to odhaluje? Nebo nám jen někdo dovolí, abychom si mysleli, že se přibližujeme odhalení onoho smyslu života? A to mě přivádí k tomu, jak možná vzniklo náboženství - teď mluvím o křesťanství, o kterém toho vím ze všech náboženství nejvíc. Vždy, když mám déja vu, mám takový pocit, že dělám něco špatně! Co když je to forma komunikace? Nemá to, že nedokážeme využívat celý mozek, nějaký účel?

"Co se se mnou stane, až umřu?"
Existuje posmrtný život? Nebo po smrti následuje jen tma a prázdno?
Smrt je zvláštní věc, kterou si nedokážu z lidského chápání vysvětlit. Věřící v Boha to mají o něco jednodušší. Věří, že až přijde jejich chvíle, bude to proto, že si je k sobě povolal Bůh. A oni přijdou do nebe, kde se setkají se svými příbuznými. Někteří lidé si myslí, že život prožijí jen čekáním na smrt. Mnozí z nás stále ještě hledají svůj smysl života. A někdy řeší své problémy sebevraždou. Stane se a může nastat okamžik, kdy už člověk nemá pro co žít, kdy je na světě úplně sám a nemá sílu jít dál. I když myslím, že sebevraždou se nic nevyřeší.
Zkoumání mozku přineslo řadu poznatků o funkci jeho center, ale nepřineslo odpověď na otázku, co je to vědomí, nevědomí, co v nás vlastně myslí a kde jsou uloženy vzpomínky. Co je to lidská duše? Důkazy že duše existuje, jsou například, že i když člověk zestárne, starý se necítí, protože lidská duše je stále mladá. "Okamžik smrti je ten, kdy se duše odpojuje od ústřední síly, ale jen proto, aby opět vstoupila do nových vztahů, neboť je svou přirozeností nesmrtelná." (Goethe)

Na tyto a další otázky nám nemůže nikdo odpovědět. Odpovědi se dozvíme sami, až se naplní náš čas.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pepa Pepa | 12. července 2010 v 13:30 | Reagovat

Tohle je parádní úvaha nad smyslem života. Asi tak před rokem jsem se touto otázkou začal také zabývat a mnohé myšlenky mám stejné. :-)

2 Jana Jana | Web | 12. června 2011 v 11:10 | Reagovat

Je to opravdu počteníčko, co člověk bojácný, nejistý a tápající hltá jak hladový vlk... Dokonce mi přišlo líto, že pár témat nebylo víc rozvedeno (úvahy o mozku, o tom, že se to možná už někomu povedlo zablokovat - velmi zajímavé!, o tom, co je potom...). Já si tyhle otázky kladu taky a je to pár let, kdy jsem dospěla k naprosto stejnému poznání - všechno nám bude odtajněno, až jednou ...
Děkuju za takové řádky, už proto, že člověk ví, že v tom tápání není sám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.