Ranní chvilka ticha

19. dubna 2010 v 8:53 | Karel Rakušan |  Nad písmem
Svíčka

Napadá mě, jaký rozdíl je mezi ranním zamyšlením nad právě začínajícím dnem a určitou sugescí, která je nabízena v nejrůznějších novinových plátcích s příznačným názvem "Horoskop".
Zamýšlím se nad zpětnou vazbou denního ranního zamyšlení, které se stalo mou každodenní potřebou k tomu, abych mohl do tohoto dne vkročit s vědomím, že vedení nad tímto dnem není v mé moci, že vedení mých činů, které ten den mohou nastat, si můžu zvolit sám. Buď budu poslouchat sám sebe, což může (a mám s tím nemalou zkušenost) vyvolat katastrofu, ať se jedná o maličkost nebo ať se jedná o něco zásadnějšího, a nebo, se dám vést tím čemu po ránu naslouchám, ale při tom naslouchání se bráním slovíčku "já". Naslouchat znamená poslechnout hlas v tichu ranního ztišení "Hlas volající na poušti" (Izajáš 40:3, Lukáš 3:4), hlas, který přijde v podobě myšlenky v tichu, myšlenky, která mě napadne ne po přečtení jakéhosi horoskopu nebo něčeho jiného, ale myšlenky, která mě napadne, když si po ránu zapálím svíčku a dívám se, jak tiše hoří a i když do ní malinko fouknu, stále se drží knotu, který dodává onomu plameni sílu. Jako by ono fouknutí bylo určitým instinktem k tomu, abych se po celý den vracel k oné prvotní ranní myšlence i přestože během dne se může stát leccos, co se snaží tuto prvotní myšlenku převálcovat (někdo mě naštve, někdo mě pokazí náladu. …..)
Teprve poté vezmu Slovo a zamýšlím se nad textem. Je, ale rozdíl jaké to slovo je. Lidé jsou od nepaměti nakloněny ke hříchu, k pomlouvačnosti a jejich tendencí je práci si všemožně zlehčovat a usnadňovat. Nejsem žádnou výjimkou a troufám si říci, že výjimkou není ani nikdo z nás. To, že si to mnohdy myslíme je věcí jinou. Je rozdíl jestli to slovo čerpám z bulváru, o kterém vím, že je z většího procenta zaměřené negativním způsobem nebo třebas z Bible, která je možná po lidské stránce přímější, ale pravdivější i přesto, že se mi to mnohdy v ten moment nelíbí. Stává se mi, že po ránu těm slovům naprosto nerozumím, nechápu souvislost právě přečtených slov s tím, jak žiji a co momentálně prožívám. Neznamená to, že to nemá smysl. Nevysvětlené slovo se mi pomaličku odkrývá během prožívajících událostí v tom dni nebo v nastávajících dnech.
Zrovna takovou čerstvou zkušeností, která se mi stala v pátek před Velikonocemi. Bylo ranní slovo: Job 41 kap., kdy jako bijící do očí mě vyvstal hned první verš "Hle, čekat na něho je ošidné, při pohledu na něho se člověk hroutí.". Vůbec ten den jsem si tento verš nedovedl přeložit a vysvětlit.
Na vysvětlení jsem si musel počkat do středy. Sedli jsme si s Michlem (ten, kterého jsem pozval smskou na mši - úvaha Čas pro lásku) a povídali si o prožitých Velikonocích. Ptal jsem se ho i na to, jestli to byla jeho první mše nebo nikoliv. Jednu zkušenost už měl. Byla nepříjemná, protože v době kdy při mši v kostele mu odcházel náhle kamarád na věčnost tak v ten moment se mu udělalo nevolno až do bezvědomí. Byl to pro mě ten verš, který mě měl upozornit, že se něco podobného může stát? Věřím tomu, že ano. Možná, že při tomto vědomí, že tam bude někdo blízký, přijal i toto pozvání. Každopádně přijetí tohoto pozvání na mši vnímám i jako Michalovo vítězství nad sebou samým. Není žádným hrdinstvím zdokonalovat se v tom, co umíme a ovládáme. Vítězství nad sebou samým je to, že se v životě popereme s tím, co nám třebas dvakrát pod nos nejde nebo jinak řečeno co nám dvakrát nevoní.
Ranní chvilka ticha je pro mě pozitivním startem do právě začínajícího dne. Ale to, jestli dané slovo je z mého vnímatelného pohledu pozitivní nebo ne, to už je na jinou úvahu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.