Setkání fotografů.

14. dubna 2010 v 19:40 | Karel Rakušan |  Zamyšlení
Měli jsme setkání fotografů jejíž průběh z hlediska mého vnitřního pohledu nebyl zrovna ten nejzdařilejší (aspoň v porovnání s tím, že to nebylo první námi organizované setkání).
Hodně vnímám současný trend oddalování se navzájem a jakoby hrabání na vlastním písečku a prosazování vlastních zájmů na úkor věci, pro kterou jsme se sešli.

Pozvání na naše setkání přijal fotograf věhlasného jména nejen v České republice, ale i za hranicí zemičky v srdci Evropy. Byl lákadlem, pro který vnímám důvod, že se sešlo tolik fotografů kolik se jich sešlo. Nebýt jeho tak důvod výměny názorů zkušeností a poznatků každého z nás podle mých zkušeností jistě by nebyl natolik poutavý jako právě bez jeho přítomnost.

Skalní členové pořadatelského fotoklubu po několika minutách vysvobozují Jindru Štreita z kolotoče pravidelně se opakujících hádek, které mají velmi silný nádech prosazování jakýchsi pravidel dobrovolné činnosti mezi fotokluby, jejíž nejdůležitější poslání se zmenšuje do rozměrů menších než je jehla v kupce sena.
Domnívám se, že z hlediska setkávání se navzájem je prostředí u ohně a dobrého pití jedno s těch nejpřirozenějších prostředí.
V náladě, kterou jsem vnímal se mi zdála Jindrova na nabídce pozvání na Sovinec jako myšlenka, která byla už před jejím vyslovením odsouzena k zapomenutí.
Můj soukromý tichý smutek z výsledku a spíše z toho, že jsme si hodnocení představovali troch v duchu vřelejším a radostnějším mě uvádí do určité skepse při práci s lidmi.
Přáli jsme si, aby součastníci našli jeden volný víkend v roce a dokázali využít té příležitosti, že jsme pozvali Jindru a dokázali zapomenout na všednosti každodenního života. Tak jak jsme to zažili při našem předchozím organizování závěrečné konference, kdy někteří se u ohně bavili až do brzkých ranních hodin. Co se stalo místo toho?

Po zhlédnutí fotografii v galerii a prezentaci nového fotoklubu všichni koukali na hodinky a okolo 4 hodiny odpolední se pomaličku vytráceli. Já mám něco, já zas to, já tamto. Sele, které se v roce 2005 točilo do 4 do rána museli sníst pozvaní kamarádi a mládež či přátelé, kteří s původním programem neměli pranic společného.
Rád bych to teď přirovnal k číslům, aby o bylo ještě více okatější. Nebyli jsme mnozí ochotni si ušetřit nebo nalézt 0,6% dnů v roce na vzájemné informování toho co nás baví (rozhovor o fotce) mezi lidmi, kteří se vidi mnohdy jednou ročně.

Těch 0,6 % dnů si dokážeme ještě okořenit nesmyslnostmi jako je vzájemné obviňování z toho kdo co zavinil, kdo co pošlapal a nedodal. Nevidění sami sebe bylo tak okaté, že reakce ostatních i když nebyli vysloveny byli nepřehlédnutelné. Při dohadování se o tom jak by se mělo postupovat mě úplně bili do očí věty Karla Čapka:
"Dějiny spíše potřebují lidi, kteří něco dělají, než ty, kteří navrhují, jak by se to mělo dělat".
(např: hovořilo se o tom, že pokud se odešle kolekce, pošle se SMSka kolegovi, kterému kolekce putuje. Proč v momentu koho to napadlo "tu SMSku fyzicky neposlal". No protože ten dotyčný měl svůj dobrý pocit z toho, že ostatním řekl " Co by se mělo dělat"

Co jsme neviděli, ale viděl to Pán Bůh nad námi.
Chtěli jsme navázat na stará osvědčená místa a závěrečné hodnocení a hodnocení uspořádat v Radíkově u koní. Jelikož výstava byla dohodnuta v Uničově bylo později tamtéž zorganizováno i ubytování, aby nebylo zbytečné přejíždění, které by asi nebylo žádným problémem. V roce 2005 to z hlediska finančního pro Láďu bylá docela zajímavá a posléze vydařená akce.
I když mi to bylo velmi krajně nepříjemné po čase ubytování odvolávat a vysvětlovat byl jsem po 28. červnu velmi rád, že to tak dopadlo. Z očekávaných lidí na nocleh v dohodnutém ubytování spaly pouze 2 osoby a z toho jeden z Olomouce. V tu chvíli jsem pochopil, že Pán Ježíš viděl to, co jsme v tu chvíli neviděli my.

Přál bych si, aby závěrečné hodnocení v Rožnově bylo mnohem uvolněnější a abychom si dokázali, nají těch 0,6 % dnů z roku na komunikaci o tom, za jakým účelem se tam sejdeme.

Přáli bychom organizátorům, aby dokázali zorganizovat hodnocení tak, aby zaujalo a bylo působivé, bez přednášek, které by nebyli přijaty nebo by byli nudné, a aby bylo lepší než to letošní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.