Stres

14. dubna 2010 v 19:46 | Karel Rakušan |  Ze života
Říká se, že ty nejkrásnější myšlenky, které nás provází v našich životech člověk napíše těsně poté, kdy se mu něco přihodí, kdy něco provede, nebo si na základě té či oné zkušenosti něco uvědomí a snaží se z toho poučit a nebát se podívat se sám sobě do očí.
Jednou takovou zkušeností, kterou jistě a bez pardonu prožívá, každý z nás, ať v práci nebo doma nebo kdekoliv jinde (prostě v situacích, které nám připraví sám život) je stres.
Co to je vlastně stres? Je to stav, kdy člověk je vystaven nějakému tlaku, který je pro lidskou psychiku nadměrný a nezáleží na tom, jestli je v danou chvíli odpočat (přišel po jednom či dvou dnech do práce) nebo jestli, jak se říká, jede pátý den v kuse a už na něj doléhají aspekty, které zdánlivě s tím či oním, co stres vyvolal, či dlouhodobě vyvolává a má či nemá něco společného). Po delší době, kdy člověk dělá stejnou práci opakovaně a dlouhodobě může a mnohdy to i je, je stres provázán se syndromem vyhoření (syndrom z dlouhodobě opakující se činnosti, kdy relativně spolehlivý pracovník, ztrácí na výkonnosti v zaměstnání (nebo i v jiných životních situacích) a stává se ve zrychlujícím se životním tempu určitou přítěží. Bohužel, toto zrychlující se životní tempo a nároky na pracovníka nikterak nekontemplují s psychikou člověka, (kontemplace - přemýšlení, uvažování). Ba naopak, ve své podstatě zrychlující se životní tempo a s tím vše spojeno co se s tímto pojmem dá spojit, psychiku člověka popírá a nejraději by ji úplně vymazal. Máme, ale problém, ona je nesmazatelná a je součástí našeho bytí.
Ukažte mi člověka, který v dnešní době, kdy se bohužel hledí na "peníze, …………. a poté možná na to ostatní" nepracuje ve stresu, který má spoustu podob? Garantuji, že ho nenajdete na celičké této nádherné modré planetě.
Váhy jsou v tomto nakloněny na jednu stranu, především pak v zaměstnaneckém poměru v obchodní sféře a to takovým způsobem, že tyč pojící jednu stranu vah s druhou je téměř kolmo k zemskému povrchu, kdy ne-prevence před stresem je na samém spodku a mnohdy se díky zemské gravitaci dotýká zemského povrchu a na druhé straně vah je důsledek lidské využívatelnosti jednoho druhým. Pokud máte po těchto větách pocit, že mluvím o jakémsi novodobém otrokářství, máte pravdu. Přičemž pojem otrokářství si pojmenujte tak, jak uznáte v tuto chvíli vy za vhodné, (vydírání, zneužívání lidské schopnosti a zručnosti, vyždímání lidského jedince, …………. atd. nenapadají mě v tuto chvíli další výrazy).
Co se stane, když do sklenice s obsahem 0,5 litru nalijete vodu obsahu 0,6 litru? Postavíte na pozemku o velikosti jednoho áru dům, který má rozměry stavební plochy 10 x 11 metrů? Asi jste si sami právě odpověděli. A co se tedy stane, kdy se na Vás hrne jedna práce a jedna povinnost za druhou? Nemusí to ale být v okamžitém sledu, můžou tyto povinnosti postupně gradovat. Někomu toto gradování může trvat pouhou hodinu, u někoho to vyvolá reakci až po roce. Dojde k emočnímu výbuchu, který je přímo-úměrný k časovému rozpětí (nádobě), kam se tyto povinnosti, ……… plní. Toto časové rozpětí (období) je zase přímo-úměrné k množství povinností (méně času pro více práce). Je, ale si samozřejmě uvědomit, že každý z nás má tu nádobu trpělivosti jinak velkou a každý z nás se s tím obsahem nádoby umí jiným způsobem vyrovnat nebo nevyrovnat. No to by ještě scházelo, abychom byli všichni stejní. Nevím, kdo z nás by to chtěl. No to by zase byla depka z jednotvárnosti J.
Tím emočním výbuchem míním určitou psychologickou lidskou slabost, která se stává něčím, co v tu chvíli málokdo dokáže kontrolovat nebo ji kontroluje různými způsoby méně či více úspěšně. V některých případech, u dívek obzvláště je častější, je průvodním jevem momentální nebo zpětný pláč a lítost. Nebo jinak řečeno, jedinci (kus od kusu J) to v sobě dokážou více či méně popřít a dávat či nedávat emoce tolik najevo. Pláč a lítost je v tu chvíli to lidsky nejpřirozenější co člověk může udělat. Nechtěné urážky, osočování, vyčítání třebas nějakých situací, která jsou dávno mezi vámi zapomenuta, jsou typickým příznakem těchto emočních výbuchů. A co víc. Tato nekontrolovatelná láva emočního odpadu je navíc neuvěřitelně slepá a nekouká se na nic a na nikoho. Je s největší pravděpodobností možné, že emoční výbuch schytá někdo, kdo s tím či oním nemá nic společného a v některých případech to může být naprosto cizí osoba, která v tu chvíli přijde do cesty. Tragičtější následky bývají tehdy, když do cesty tohoto záchvatu přijde člověk, který neshodu vyvolal nebo s kterým máme z jedné či z druhé strany nevysvětlitelnou při. Ať se jedná o svár mezi mužem ženou, nebo při mezi mužskými nebo mezi ženami. Lidská slabost, která je mnohdy na tolik ubohá si mnohdy nalézá protějšek slabšího charakteru než je on sám. Ale v momentu, v mnohém v té samé minutě, kdy tu či onu zášť tomu druhému řekne tak v tu chvíli si třebas uvědomí, že nemá pravdu, že měl mlčet a myslet si své, že se měl raději zchladit studenou vodou. V bibli je toto vyjádřeno v podobenství o Izraeli: "Ve ztišení a pokoře dojde Izrael své slávy". Je dobré v kolektivu, s kterým spolupracujete mít mezi nimi takový přátelé, kterým můžeš potom druhý či třetí den říci, (až vychladnete) poprosit ho (je), že kdyby se někdy něco takového stalo, normálně a bez studu, zášti nebo okolků "narvi mě pod ledovou sprchu". Jistě by tomu člověku, kamarádovi, příteli pomohl více než, kdyby mu nafackoval a vyvolal tak možná další nechtěné násilí.
Jakoby jste v emočním záchvatu to nebyli ani vy. Neumím tento stav popsat, ale tento stav není ojedinělou záležitostí a prožívá to mnoho lidí. Stav, kdy se vrátíte do sebe samého, nastává v ten moment, kdy dokončíte emoční výbuch.
Když jsem psal v pátém odstavci o nevyvážených vahách a obzvláště v obchodní sféře, myslel jsem v neposlední řadě na nevyrovnané nádoby vah v oblasti starostlivosti zaměstnavatele o psychiku zaměstnanců. Na jedu stranu zaměstnavatele po zaměstnancích žádají čím dál vyšší výkony, ale na druhou stranu ve většině případů nejsou ochotni vynášet ten psychologický odpad s tím spojený. Narážím na větu v třetím odstavci (……ba naopak ve své podstatě zrychlující se životní tempo a s tím vše spojeno co se s tímto pojmem dá spojit, psychiku člověka popírá a nejraději by ji úplně vymazal). Tato věta je pochopitelně myšlena pro všechny sféry zaměstnaneckých poměrů. Stává se, že nadáváme na ty výše postavené a mnohdy si ale nedokážeme přiznat, že ani netušíme, jestli
oni zase nejsou v nějakém tlaku. Tlak v tomto případě zřejmě je trojitý. Jsou to rodiče dětí, jako třebas my; druhý tlak je od svých podřízených; a ten třetí je od svých nadřízených. Takovým závažím, které je možno dát na druhou stranu pomyslných vah je společná relaxace, vyjasnění si problémů (třeba v podobě supervize), zajít si společně na výlet, do bazénu, pobavit se společně o věcech, které nás trápí v jiných oblastech, než jsou jen ty pracovní. Takováto relaxace by se měla stát automatickou pravidelností, stejně jako pracovní docházka. Člověk by si posléze uvědomil, že ta či ona osoba, která mi třebas v lecčem po této stránce nevyhovuje, nebo s ní v některých věcech nesouhlasím, my může poskytnout odpověď na něco, co prožívám někde úplně jinde. Asi každému z nás, když jsme poznávali lásku a vztah v našich pubertálních letech tak či onak rodiče radili, "ať netlačíme na pilu", protože ty pomyslné dveře poznání a uvolnění ve své podstatě silou vůle zavíráme. Domnívám se, že do této věty (do tohoto vzorce) je možno vsadit jakýkoliv problém, jakýkoliv vztah.
Kdybych to neprožil, asi bych to nedokázal napsat tak, jak jsem to v této úvaze popsal. Bible: blahoslavení ti, kteří neviděli, a uvěřili. 100 procentně nepatřím k těm blahoslaveným. Jsem jen obyčejný človíček z masa a kosti.
Vojtech Kodet v jednom svém zamyšlení nad fotografií keříku, který roste mezi dvěma kládami stromů napsal: "Někdy člověk bolestně naráží na své limity, ale to neznamená, že neroste".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.