S námi je to někdy fakt těžké.

12. května 2010 v 8:18 | Karel Rakušan |  Ze života
Psát jeden o druhém, co, kdy, kdo, co udělal a svým způsobem ho pomlouvat za zády, dovolte mi tu drzost, ale to dokáže každý, kdo nemá dostatek informací. Domnívám se, že právě nedostatek informací je určitým podhoubím či zoranou půdou k hlouposti a chudomyslnosti. Přičemž samozřejmě nijak nepopírám skutečnost, že si každý z nás tímto obdobím nevědomosti neprošel buď na kratší okamžik, nebo po dobu určitého období jeho života. Je to nejsnadnější a nejjednodušší co každého z nás napadne, když se dozví o pomluvě, kterou na něm učinili druzí. Je to jako klíště, které právě bodlo a s vlastností sobě vlastní se chce najíst a přijmout nějakou potravu pro to, aby přežilo a hlodalo nenasytně dál.
Zrovna předevčírem jsem náhodně zapnul televizi a přepnul jsem na nějaký film. Ani nevím, jestli to byla detektivka nebo něco jiného. Zaujala mě hned druhá scénka, kdy někdo přišel do nějaké místnosti a začal rozhovor:
-           Co tu k čertu děláte?
-           Chtěl jsem Vás vidět v trochu jiném světle, kdy sundáte tu masku nebojácnosti, kterou na veřejnosti nosíte. Mám totiž pocit, že se něčeho neskutečně bojíte
-           …………
-           …………
Pak jsem odešel do svého pokoje. Tak si tedy říkám, jestli tuto pomyslnou masku nenasazujeme dennodenně jen pro to, abychom si něco dokázali, abychom si sami ve své ješitnosti uvědomovali, jestli jsme king. Jak pošetilé. (Ještě jste nepřestali číst tuto úvahu? To si Vás začínám vážit a měli byste si začít vážit i sami sebe.) kolikrát jsem jel v autě s člověkem, kterého jsem již delší dobu znal. Povídali jsme si o koníčcích a zájmech, o svých touhách a plánech a najednou, když přišel do své firmy, začal křičet, upozorňovat proč není to či ono hotové a být nedůstojně nepříčetný, zbaven svých vlastních smyslů opomíjeje tomu co bylo vyřčeno jeho ústy před pěti minutami v autě.
Domnívám se, že pokud si každý z nás tyto dvě dimenze položí vedle sebe, musí ho polít chladivý pot z toho, jaký dokáže být.
Když jsem se nedávno zamýšlel nad vztahy, které se bohužel v dnešní době stávají běžnou součástí pracovních vztahů, neubránil jsem se dvěma výjevům z Písma. Jeden moment je samotné ukřižování Ježíše na kříži a ten druhý je podobenství o Belzebubovi. Asi bych našel ještě spoustu jiných míst ve "Velkých dramatech věků" (jak nazvala jednu ze svých pěti knih Ellen Gould Whiteová), ale tyto dva momenty se mi v tuto chvíli zdají tak příznačné.
Můžu teď trochu tyto dva momenty rozebrat?
Přiznám se, ale že na tuto souvislost mě přivedl dárek naší kamarádky, která mi k letošním narozeninám dala malou brožurku "Křížová cesta" od Guy Gilberta.
"Ježíš je přibit na kříž (jakožto nevinný za hříchy celého světa)". Tak si tak říkám: Pomyslně, nepřibíjíme náhodou my, a to každodenně jeden druhého na kříž? Neděláme mu násilí, když ho svými stupidními a nesmyslnými nařízeními korigujeme tam, kam nechce a kde mu to je proti srsti? Nenařizujeme, že např. nesmíme rozměňovat na pokladně drobné, i přestože před sebou vidíme maminku s dítětem, které se chce svést na koni a pro jeho spuštění je potřeba ona desetikoruna o kterou maminka žádá? Nepřibíjíme náhodou na kříž maminku, která přišla požádat o práci, aby měla na živobytí, a naráží na odpověď, že dítě je určitý problém, kuli nespolehlivosti (co, kdyby malé onemocnělo)? V konečném důsledku nepřibíjíme své podřízené tím, že se jich chceme v zaměstnání zbavit jen pro to, že nám vidí tzv. do karet a potřebujeme pod sebe někoho nezkušeného, s kým bychom mohli manipulovat pro svou touhu, že já chci být dobrý manažer, že já, já, já, já. Dokonce to jde tak daleko, že informace o tom co se děje v zaměstnání si manažeři nechávají posílat domů formou sms nebo případně telefonátů a jejich rodinné zázemí je narušováno. No proč? No protože přece "". Nedokážeme nic jiného než použít lidskou slabost, kterou u druhého najdeme a vyprovokovat ho natolik, že chybu udělá a pak ji s hrdostí použít proti němu. Jak ubohé. Z jiného soudku tak, jak píše v 11. zastavení Guy Gilbert nepřibije jeden druhého na kříž, když se dva lidé pomilují a posléze se dozvědí, že jeden z nich je HIV pozitivní. Co se v těchto chvílích lidem honí hlavou? Nejsou náhodou jakoby omráčeni? Nejsou jakoby přibiti na kříž? Kolik takovýchto momentů kolem nás je? 2? 5? 10? 100? nebo 1000 ba dokonce miliony? Na kolik příkladů si do tohoto pomyslného matematického vzorce vzpomenete?
Druhým příkladem, o kterém chci tady psát je podobenství o Belzebubu. Jako takovou zvýrazněnou část v tomto podobenství se mi jeví věta z "Lukáše 11:17,  Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: "Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá. 18  Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království?"
"Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá". Když Vás někdo nutí dělat dvě věci najednou, jak může Vaše práce vypadat? Je kvalitně udělaná nebo je jak se říká jen tak na oko, aby to vypadalo, že to je, ale ono to není? Jak můžete dodělat jednu práci, když jste odvolán s okamžitou platností na druhou a to hned? Není toto nařízení tak trochu náhodou také nucení toho třebas podřízeného do úzkých a svým způsobem přibíjení na kříž? Kolika lidí jsem se touto větou dotkl a v kolika povolání a pozic toto je praktikováno?
V celkovém pojetí těchto pár řádků mě připadá, že jsme jako malé, nerozumné děti, které si hrají na písečku a nevědí, co je čeká. Smutné na tom je to, že zrnka písku, s kterými je v tomto případě manipulováno, nejsou zrnka písku, ale jsou to živé bytosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barča :) Barča :) | Web | 12. května 2010 v 8:29 | Reagovat

Máš problémy s grafikou?...Můžu ti pomoct :)...Jestli chceš moc ráda ti pomůžu :)...Stačí napsat pod tento článek: http://barik-depp.blog.cz/1005/delam-dessigny#pridat-komentar
Moc mi tím pomůžeš :)...Protože se potřebuji co nejvíce zdokonalovat v grafice a procvičit uděláš mi tim velkou radost :)

2 Jarda Jarda | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 1:34 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.