Do Zoo za zdravím

23. září 2010 v 14:28 | Karel Rakušan |  Vandry a výlety
Parta náctiletých, ke které si sedám, protože je tu jediné místo ve vlaku mi dělá docela příjemný doprovod. Tišky poslouchám jejich rozhovor a vzpomínám, že jsme nebyli o nic lepší než oni. Možná jen o tu dnešní dostupnost techniky, ale ve své podstatě to je totéž. Nemám nikterak obavy, že jsme na tom byli líp. Musím, ale nejprve říci, že jsme byli s kamarádem ve Šternberku a zpět do Olomouce se vracím oním zmiňovaným vláčkem. Jarda jel zpět do Uničova domů.
Opice
  Je to tak půl roku, možná, že to je již rok, nevím, že, až skončím tam, kde dělám, půjdu dělat uklízecí četu do zoo. Ale kdo ví. Říká se, že "nikdy neříkej nikdy".

Času mám spoustu, jdu nejprve kolem opičince, chvíli se dívám a pozoruji tu bezstarostnost. Akrobatické výkony v takovém nasazení,
to se musí nafilmovat. Nemám nic krom možnosti video-sekvence na mém mobilním telefonu, ale snad z toho něco vyleze, vydržím u tohoto akrobatického čísla dlouhých 15 minut a nikterak mě to neunavuje, spíše naopak. Uvědomuji si naprostou životní jednoduchost a hrubou podstatu jednoduchosti života, která se dá při takovýchto momentech pouze prožít, ale dát je do srozumitelných slov je mnohdy strašně obtížné.
  Mám sice lepší výhled na okolí a ani tu nebyla ona rozhledna, na které teď sedím (byla teprve postavena v padesátých letech a ani ta zoo tu ještě nebyla, ale jak se asi cítil Jiří Wolker, na kterého jsem si teď vzpomenul a jehož básnické dílo pochází právě s těchto krajů, kdy ho inspirovali návštěvy u babičky. Co mu asi přišlo na mysl, když napsal báseň: "Svatý kopeček"

"Žlutavý kostel vlá na hoře zelené,
to je korouhev této krajiny tiché a svěcené,
to je Svatý Kopeček u Olomouce, místo pro poutníky a
výletníky,
osada, dodávající dělníky továrně Kosmos a továrně na
hřebíky,
Panna Maria se zde zjevila a stále zjevuje se
babičkám s nůšemi a dětem na chrastí v lese,
zde jsou mé prázdniny od narození až do let dvaceti
v borových pasekách a lískovém houští dobře zasety,
a já jsem procesí dychtivé Božího slova,
přicházím z daleké Prahy a rodného Prostějova
dospělý chlapec, student a socialista,
věřící v sebe, železné vynálezy a dobrého Ježíše Krista,
dubnové stromy, silnice bílá a přec smutného něco tu je,
jdu navštívit babičku chorou a dědečka, který ji ošetřuje."
Bazilika

  Místo přímo stvořeno pro klid a pohodu zamyslet se nejen nad sebou samým, ale i nad tím co je v okolí. Neprostupnost těchto lesů, které musel tak či tak Jirka cítit mu dávala nejen nezapomenutelnou inspiraci k této básní, ale bylo toto místo jeho pomyslnou druhou tvůrčí oázou.
Pohled dolů
Pohled do dáli

Na zvěř, která je těmito lesy obklopena chodí se na ní dívat lidé,
aby si odpočali od všednosti a stereotypu,
kteří si mnohdy sami vytvářejí.
No a zvířátka, copak jsme v nějakém cirkuse.
Zavřeli jste nás tu jako zlobivou zvěř,
ale pro nás to je spíše stres.
V letech 50-tých jste nás v Africe uštvali, co jsme zmohli, nic.

Sedím tu na lavičce a za mnou se motá nějaký Jelen Sibiřský. Na těch jeho parohách bych teda skončit rozhodně nechtěl. Má je docela velké a sám vypadá docela majestátně. Kluše zase někam do kšá. Má pravdu, nikdo tu není a já se svým kloboukem jsem ho asi taky omrzel. Má sice okolo sebe několik mladých srnek, ale čeho je moc, toho je příliš (znám s vlastní zkušenosti).
Přede mnou klec s kočkou rybářskou. Kočka se mě bojí nebo kuje pikle.

  Máte odvahu projít se otevřeným prostranstvím makaků? Jsou to celkem hodná zvířátka, ale pozor na ně. Tu a tam se vám pohrabou v kapse, občas zjistíte, že nejen lidi si potřebují někam zavolat, no a peníze no to je u nich naprostá samozřejmost. Tak co vy na to, Jdete dál do volného výběhu? Balím tedy fotovýbavu, abych případně zachránil, co se dá, a pokračuji na nebezpečné území. Nerad bych se musel s nějakou tou opicí prát.

  Opodál na mě zase nějaká ta zvěř civí, protože jsem si dovolil se válet po zemi, a odpočinout si. Ale asi mě mají na háku a přiznám se já je taky. O kus dál na mě zase někdo civí, a domněnka, že si říká: Co na mě tak civíš, máš před sebou schod, je naprosto oprávněná.
Je půl čtvrté a originál poctivé koblížky, které tu prodávají spolu s frappé kávou jsou tím, co právě potřebuji do těla. Vedle ovce si také dávají odpolední siestu. Mňam ta větev je dobrá, no a ta voda z toho koryta, to je úplné žůžo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.