Proč se domnívám, že Jiří Kajínek je nevinný

16. září 2010 v 8:09 | Karel Rakušan |  Ze života
   "Nejraději bych šla a řekla jim, jak se mají ty věci dělat a co považuji v tomto problému za důležité a co ne. Řekla mi jednou má známá kamarádka", která je ode mne mladší řádově o 15 let. Tenkrát ji bylo něco málo přes 20 let. Asi si v tu chvíli utvářela svůj vlastní názor na problematiku, kterou dospělí možná hledali a možná tam byli i vlastní zájmy každého z nich.

   Ano, vím, co každého z nás napadne v této souvislosti. Jistě to je zvolání: Co mi má říkat taková žába do věcí, kterým nerozumí a neví, jak to na tomto světě chodí. Kdyby raději byla potichu a učila se od druhých. To je první myšlenka, která lidi napadá ve chvíli, kdy se do takovéto situace dostanou.

    Napadá mě ale jiná souvislost k tomuto problému. Co, když tato touha mladého člověka pramení právě z pomyslné neposkvrněnosti toho, jak to na tomto světě vlastně chodí, aniž by hájila své zájmy, ať by to byly zájmy emocionální nebo jakkoliv méně či více egoistické (což by po zkušenostech, které v životě každý z nás nabude, nebylo až tak od věci).

    V Písmu je několikrát zmiňovaná tatáž myšlenka v různých podobnostech. Jednou je psáno "Ten, kdo je první, bude poslední a ten, kdo je poslední bude první", jinde je totéž připodobněno "Nechte ty děti přijít ke mně, neboť těm patří nebeské království" (Bible, Matouš 19:14).

   V každodenním životě se dostávám do situace, kdy se domnívám, že jsem snad v Jiříkově vidění a ta či ona situace je pro mě nějaký zlý sen z kterého se snad jednou proberu a budu mezi lidmi, kteří dělají věci tak, aby měli logiku a ne tak, jak si někdo usmyslí, že to tak bude, tak to tak bude, i přesto, že bych musel pomlátit vše na čem ti předemnou dělali několik let či v některých případech stoletích (firmy z dlouhodobou tradicí, které již zkrachovali díky sobeckosti a tunelářství).

   Toto tunelářství svým způsobem funguje i ve sféře myšlení a komunikace. Kdy jsem nastupoval do tohoto zaměstnání, které do teď vykonávám, jeden z mých prvních šéfů řekl: Doufám, že jste každý z Vás chytřejší nežli já a umíte svou práci ve svém zaměření. Je sice pravdou, jak to bývá tak jsme nejprve po dobu jeho působení nadávali, protože ve vztahu podřízeného k nadřízenému existuje mnohdy nepochopitelná rivalita nebo mnohdy odpor, ale s odstupem času jsme si s kolegy říkali: Kde jsou ty časy, kdy nám šéfoval právě on. Ale chtěl jsem touto myšlenkou říci, že existovali i ti, kteří těchto zkušeností ostatních zneužívají pro svůj prospěch a pro to, aby si takříkajíc šplhli u svých nadřízených. A jak to tak bývá, tak ti, kteří tímto způsobem chtějí u svých nadřízených šplhnout, tak ti jsou první, kteří jdou z kola ven a pracovní tým musí opustit. Většinou tato předchozí věta, ale platí na základních pozicích, není ale ani výjimkou ve vyšších sférách. Čím vyšší sféra, tak razance a údernost psychologického nátlaku je v přímé úměrnosti.

   Je to nedáno, co jsem potkal mou bývalou kolegyni z práce, která do teď hledá vhodné zaměstnání. Pro svůj zdravotní stav a nemůže jej najít. Dali jsme se do řeči a padla mimo jiné otázka:
-         Jestli vím, co se stalo, a jakou habaďůru na mě ušili?
-         Pochopitelně, že jsem v obraze a vím o všem.
Mnohdy si říkám, že z lidského hlediska by se nemělo věřit všemu, co se kde šustne, ale praxe je taková, že by se mělo věřit vlastnímu úsudku a mnohdy se stane, že ti pomyslní vrabčáčci na střeš mají hlubší pravdu než oficiální zprávy, nařízení atd.
-         Stalo se to, že tě odvolali z pracovního volna i přesto, že si ho po maratonu odpracovaných dní měla mít a při příchodu ti dali dýchnout, jestli si neměla alkohol.
-         Neměla jsem ho, ale měla jsem jako obvykle peprmintovou žvýkačku, která způsobila pozitivní dechovou zkoušku, ale v afektu a rozčilení jsem jim pro klid duše vše podepsala.

  
Mírov

Tak už víte, proč se domnívám, že Jiří Kajínek je nevinný. Odpověď na otázku mi nedal nikdo konkrétní, ale život samotný a praktiky, které v něm bohužel vládnou. Zbavovat se nepohodlných lidí psychologickým tlakem se stává bohužel běžnou rutinní praxí. Domnívám se, že Jiří Kajínek zná skutečnou pravdu o tom, co se v ten den stalo a jak to doopravdy bylo a ti, kteří ho tam poslali, vědí, že on ví (čímž netvrdím, že je svatý). V momentu, kdy by ho totiž pustili na svobodu, jsem přesvědčen o tom, že by byl mrtvý muž. K této úvaze mě přivedla už ta myšlenka, že film o Kajínkovi vůbec vznikl. Už to je pomyslným důkazem o tom, že pravda v hloubi duše dříve či později vyplave na povrch. Jinými slovy: "Ten, kdo je první, bude poslední a ten, kdo je poslední, bude první" (Bible, Marek 10:31).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vysavace vysavace | Web | 28. září 2010 v 13:05 | Reagovat

Jak se máš?

2 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 13. října 2010 v 11:06 | Reagovat

SUPER COOL HUSTE :D

3 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 27. prosince 2010 v 16:17 | Reagovat

nádherný... :)) ty máš úplně překrásnej blogisek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.