Bílý čepec

29. listopadu 2010 v 16:26 | Karel Rakušan |  Vandry a výlety

Je hluboká noc, něco málo po třetí hodině ranní, budík mě probudí, ale není to, že bych se probudil z hlubokého spánku a byl jsem jako praštěný, to ne, prostě jsem s ním v tak ranních hodinách počítal. Včera večer se na poslední chvíli rozhoduji, že nepojedu na Česko-Třeboňsko, jak jsem měl původně naplánováno, ale že si vyjdu na Kralický sněžník. Dlouho jsem tam nebyl, vlastně jsem tam nebyl ještě vůbec, protože poprvé jsem došel pouze k pramenu velké řeky Moravy, která tam počíná svůj tok a po 354 kilometrech se vlévá do Dunaje a jelikož mě tenkrát tlačil čas, tak jsem udělal čelem vzad a šel jsem do Dolní Morávky, kde s 5-ti minutovým náskokem stíhám poslední autobus do civilizace.

V Bludově
Vlak do hor jede v půl páté. Nemám jinou možnost, než si zavolat taxi a po čtvrté hodině se nechat přemístit k vlaku. Je listopad a noc je pomaličku delší nežli den. Ještě v Bludově čekám na další vlak v hluboké tmě, kdy mě ovívá chladivý horský podzimní vánek. Jsem rád, že sebou mám pořádný svetr a nenechal jsem se
oblbnout teploměrem na balkoně, který ukazoval ve 4 ráno teplotu 7 stupňů. Tichá noc při ranním čekání na mě působí nostalgickými vzpomínkami na jablonecká chladná rána, při níž byl ten samý doprovod onoho nádherného ticha nerušeného povykující omladinou, která se v rušných městech v tuto dobu vracívá z bujarého diskotékového veselí.

K sedmé hodině vystupuji ve Starém městě pod Sněžníkem. Trochu už foukalo a tu a tam poletoval slabý, ale zatím nepatrný poprašek vloček. Do toho zakorhal kohout a bylo mi jasné, že ranní rozbřesk právě vycházejícího slunce je tu. Mraky se po celý den převalovali sem a tam, jednou bylo pod mrakem, jednou na zvlhčenou trávu pokrytou ranní rosou prosvítali paprsky slunečního svitu. Opodál se ke mně pomalu přibližuje mladý kůň zdravící "dobré ránko tuláku" svým tichým řehtání. Další dva se neodvážili.

Promočenou cestou s vyjetými kolejemi od traktoru se přibližuji k nejvyššímu kopci Kralického pohoří. Cestou tu a tam vlezu do nějakého toho bojového bunkru, který tu zbyl z dob druhé světové války a v mých představách je onen pocit letního občasného bivaku. Těch bunkrů jsem prolezl několik. Není to nereálné, ale nic pro měkké nátura a pro ty, kteří trpí klaustrofobií.
Nabízí se mi zpětný pohled na Staré město zakryté do oparu ranních mlh, z kterých vystupuje věžička. Zachoval se zde pozdně renesanční kostel sv. Anny z roku 1618. K dalším významným stavbám patří raně barokní radnice z roku 1680, upravená do nynější podoby roku 1895. Na náměstí lze shlédnou krásné empírové měšťanské domy.

Toulavé nohy, které ve svém životě mám, mě po třech kilometrech přivádějí do Stříbrnic. Dávám
Stříbrnice

si zde v malém občerstvení kafe. Vím, že to je na mé dnešní cestě poslední místo civilizace a občerstvení vůbec. Je na této cestě ještě chata Návrší, ale ta je ještě v tuto dobu otevírána jen na zavolání, ale v zimě stálého sněhu je přilehlý vlek jedním s ideálních míst pro zimní rekreaci. Cesta k návrší je provázena šumem horské bystřiny s nesčetnými vodopádky. Po celou dobu jdu sám, nepotkávám živáčka, je mi fajn. Pro mou toulavou náturu to je dokonalý relax. Voňavý horský vzduch se mi valí do plic a tělo a duše zažívá malé delirium trémens. To velké přijde o několik desítek výškových metrů výš. Pořizuji opětovně několik snímků, kdy si nechávám opravdu záležet na tom, aby fotka byla s dostatečně tekoucí vodou a působila tak jak má tekoucí voda na fotce opravdu vypadat.

Návrší je místem pro toho, kdo chce podnikat turistické túry, vypravit se na cyklovýlet, na běžky, zalyžovat si... Samotná chata je nejstarší turistickou základnou na moravské straně Králického Sněžníku. Byla postavena v r. 1928 v místě bývalých salaší ve výšce 899 m n. m. Návrší je hlavním výchozím bodem na Králický Sněžník, představuje důležitý rozcestník turistických, cyklistických i běžkařských tras, je nádherným výhledovým místem.

podél potoka

Je už půl jedenácté. Pohybuji se už ve výšce okolo 1100 m.n.m. pod nohami se objevují první námrazy, zelené jehličí se kloubí s popraškem sněhu, zelené mechy tuhnou pod vlhkostí měnící se v led. Cestou se dostávám mezi dolní a horní vrstvu mraků, kdy tu a tam prosvitne paprsek slunka. Výš už rostou jen kleče a po dalším kilometru začíná souvislá vrstva sněhu, kdy tu a tam se objeví zbytky travnatého porostu. Kaluže musím tu a tam obejít levou či pravou stranou po povlaku křupavého sněhu.

Hele, další základy čehosi, no to je paráda, už vím, kde si postavím své tajné doupě. No tady by byl klid. No nic to vyřeším později. Za 10 minut mě čeká pramen Moravy a vrchol.
Pramení pod vrcholem Králického Sněžníku na území obce Dolní Morava v katastrálním území

námraza

Velká Morava, v nadmořské výšce 1380 m v upravené studánce. Hluboké údolí odděluje východní a západní hřbet pohoří Králického Sněžníku. V jižním úbočí Králického Sněžníku vytváří strmý žleb, kde přijímá několik potoků. Má zde charakter rychle mohutnícího horského potoka, níže pak říčky s rychlou čistou vodou. V Jeseníkách přibírá tři větší toky: Krupá, Branná a Desná. Pak protéká Branenskou vrchovinou a kolem Zábřehu, kde se do ní vlévá Moravská Sázava. Poté přichází první meandrující úsek Litovelské Pomoraví. V tomto úseku se do Moravy vlévá Třebůvka, Oskava a Trusovický potok. Morava dále protéká největším a metropolitním městem na Hané Olomoucí. V Troubkách u Přerova se do ní vlévá Bečva, která odvádí vody z jižní části Moravskoslezských Beskyd. Pokračuje na jih ve sníženině mezi Českomoravskou vysočinou a Západními Karpaty. Od Otrokovic je vybudován Baťův kanál. Dále pak řeka protéká moravským Slováckem. Následuje druhý meandrující úsek
mezi Bzencem Přívozem a Rohatcem, kde protéká územím Moravská Sahara. Zde u obce Rohatec začíná tvořit společnou česko-slovenskou státní hranici. Tuto hranici tvoří až k nejjižnějšímu bodu katastrálního území města Lanžhot, kde se stéká s Dyjí. Současný průběh tohoto hraničního úseku má Morava od roku 1977, kdy zde bylo dokončeno jeho narovnání a značné prohloubení, provedené v letech 1969-1977. V letech 1975-1989 došlo ještě k úpravě soutoku Moravy a Dyje. Morava pak dále teče jižním směrem, kde až po soutok s Dunajem u Bratislavy-Devína tvoří rakousko-slovenskou státní hranici. Na Slovensku je jedním z nejznámějších přítoků řeka Myjava.


Byli jste někdy v Tatrách?, a pohybovali jste se v nadmořských výškách nad 1500 m.n.m? Tak,
U pramene
tak vypadala cesta posledních 500 metrů od pramene na vrchol Kralického Sněžníku. Zasněžené kamení, kdy stoupáte, chráníte si nos, abyste si ho neodřeli o šutr před vámi, všude bílo, vítr Vám fučí zboku, takže máte co dělat, aby Vás to neodfouklo. Po 500 metrech je vrchol dobit. Je 13:29. Vidět je sotva na 10 metrů a po 2 minutách zjišťuji, že tu nejsem zdaleka sám i přestože po celou dobu cesty jsem potkal 4 lidi a to dva v protisměru. Netrvá ani minutu a ze zadu na mě někdo mluví Polsky, otočím se a hnedle pochopím, že ode mě chtějí dvě dámy vrcholovou fotku. Mám co dělat,
Na vrcholu
protože to tu opravdu fičí. Turistické rozcestí je pokryto vločkami sněhu a jeho ztuhlost mě ujišťuje, že je kolem 10-ti pod nulou. Musím se hejbat, jinak to nejde, vytahuji oběd v podobě namazaného chleba s paštikou a přitom chodím sem a tam. Netrvá ani 10 minut a balím své fidlátka, udělám pár fotek a vydávám se doleva na sestup.

Tak jak při výstupu jsem nejprve šel po trávě a poté s přibývající výškou začínali námrazy a poté sníh, tak při sestupu jsem se kochal stejnou scenérii, akorát v opačném garde. Zase jsem šel a celou dobu jsem nepotkal živáčka. Po 10 km jsem využil toho, že mám zajištěný nocleh u známých v Červené vodě. Zavolal jsem Kubovi, aby pro mě přijel do Dolní Morávky. Má žena na mě už čekala s připraveným grogem. Pro ní takovýhle extrémnosti nejsou. S Kubou se cestou zpět domlouváme na tom, co mě napadlo už před 4 roky, ale ještě nebyl čas to zorganizovat. Nic menšího než expedice Gerlachovský štít to není. Nechcete se přidat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Kuchynka Jan Kuchynka | E-mail | 29. prosince 2010 v 20:38 | Reagovat

Zdravím, byl jsem tam také, ale už je to dávno - v roce 1989.
J.K.

2 Alex Alex | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 7:10 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.