Jediný vzorec

23. května 2011 v 11:18 | Karel Rakušan |  Zamyšlení
Víra, to je to, co každého z nás potěší, když toto slovíčko slyšíme od druhých, od svých kamarádů. Sdílnost a pochopení jeden pro druhého, naslouchání a lítost nad tím co se komu přihodilo. To je jedno podpůrných pilířů pro to abychom k sobě měli blíže.

Ano, i tato úvaha by takto neměla správně začínat, protože navozuje hned ze začátku, smutek a ale i já si v tomto nemohu pomoci. Mnohdy si připadám nepochopen, ale z toho co vím a znám se tomu ani nedivím. Zrovna včera jsem vyslechl rozhovor mezi mými dvěma kolegy, jak jeden druhému říká: "Nejednej s lidmi tak, že jsou chápaví". Rozhovor, o který se jednalo, zněl:

- Vážený zákazníku, máme tu připravenou reklamaci s pořadovým číslem 566 a potom 568, ale tu Vaši s číslem 567, ta tu není. Zavolejte si prosím pozítří, možná dorazí.
Zákazník se zamyslel a poté vyslovil:
- Takže ji nemáte?
- Ne, nemám

Jindy my kamarádi vypráví o svých strastech a problémech, které se na ně valí ze všech stran, ať to je malý, či velký nezdar, či urážky, obviňování, lakota a úzkost v které se necítí dobře, mají pocit, že si v době svého volna neodpočinou, i přesto, že odpočívají a jsou v klidu své domácnosti a čtou knížku. Přijdou do práce a jsou jako spráskaný pes. Mám jednu kamarádku, která je neustále vystavována tlaku žárlivosti a i kdyby udělala vše podle toho, aby partnerovi vyhověla a zklidnila ho, tak poslední slova od partnera budou znít a jistě zněli: ty stejnak lžeš a neustále mě podvádíš.

Na druhou stranu, rodiče mají nepříjemnou zkušenost třeba s exekucí nebo tahanicemi po soudech, jinde třeba s alkoholismem v rodině a v momentu, kdy si jejich ratolest najde partnera, u kterého později zjistí tytéž vlastnosti, opětovně touží po tom, aby se s tím partnerem okamžitě rozešel (šla) v domnění, že ho ubrání dále pokračujícímu stresu, který si neuvědomuje, že není v tom partnerovi či partnerce, ale v jejich pokračujícím rodu.

V zápalu naštvanosti a rozháranosti nad tím, co se stalo si člověk ani neuvědomí, že pokud jde například o alkoholismus, ať, že k alkoholu nebo jakékoliv návykové látce byli nakloněni jejich rodiče nebo dokonce prarodiče může a mnohdy se stává, že jsou k tomu nakloněni i jejich děti a to dokonce v útlém věku. V tomto útlém věku se tato náklonnost ale vůbec nemusí projevovat pitím alkoholu, může jít o časté záškoláctví, nezájem o učivo. Plně rozvinutá náklonnost zpravidla přichází tehdy, když je jedinec nejvíce oslaben a má pocit všeho-znalectví, což přichází v době adolescentní.

Další zkušeností může být to, že neteř, nebo synovec je radši u své tety než se svými rodiči i přesto, že tu a tam dostane od tety pohlavek, protože prostě tuší a ví, že ho mít ráda nepřestane a že si ten pohlavek zasluhoval. Děti si ve školách čím dál více dovoluji na své učitele, protože prostě vědí, že jim nesmí být ublíženo, nesmějí být uhozeny atd.

V těchto pár příkladech, které jsem tu uvedl, vidím jediný vzorec, který mě vychází. Můžu tento vzorec přirovnat k onomu osudovému zvolání prvního horníka, který byl vysvobozen z dolu v Chile v říjnu 2010 "Bůh se tam pral s ďáblem; a Bůh vyhrál".

Vzorec neustálého neklidu, duchovního teroru, hmatatelně viditelného v onom "celý den jsem odpočíval a stejnak jsem jako spráskaný pes". Celý den člověku vrtá hlavou jakási odplata nebo pomsta (to v tom horším případě). V tom lepším to je snaha zapomenout, ale snaha zapomenout je vlastně připomínání si onu nepříjemnou událost. A tak to jde dokola a dokola.

Vzorec, o kterém píšu je vzorcem neukojitelného terorizování a ubližování, vzorec obviňování toho druhého, a je ve své podstatě úplně jedno, kdo to je. Docela často se stává, že dostanete vynadáno bez příčiny a udání důvodu. Byli jste prostě první na ráně a ono zlo, nebo to je jedno jak si to nazvete prostě musí ven.

Neubližujte si prosím navzájem a předejte to tomu, který za nás zemřel a dal za nás to nejcennější, co mohl. Svoje tělo a krev, aby nás zbavil onych bludných myšlenek, které nás zužují a ničí. Pokuste se uvěřit slovům, které byli vyřčeny včera, protože se přece píše v druhém listu Petrovým "3:8 Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a `tisíc let jako jeden den.":

"Židům 10:1 V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí. 2 Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly. 3 Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají, 4 neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit. 5 Proto Kristus říká, když přichází na svět: `Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo." 6 V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blogstyling blogstyling | Web | 27. května 2011 v 13:37 | Reagovat

Je to něco, co potřebuji k životu.

2 Rakesh Rakesh | E-mail | Web | 15. února 2012 v 13:57 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Ještě juknu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.