Jsou chvíle.....

14. června 2011 v 19:30 | Karel Rakušan |  Zamyšlení
Jsou chvíle, kdy se nám zdá, že už nemůžeme dál, že toho je prostě moc. Těšíme se do práce, a přesto máme opětovnou obavu, co se stane. Na venek, pro ostatní to je běžný každodenní život, radostný, kdy se těší na to, až zase Hanku, Petru, Jirku nebo kohokoliv jiného uvidí a budou si v zápalu povídat a sdílet své tajné přání, touhy, ale i události, které se dějí kolem nich.



Ale pro Vás to může být další z dní, kdy uvidíte osobu, kterou zrovna vidět nechcete, protože, aniž by se Vás jakkoliv dotkla nebo vás oslovila, máte mezi sebou cosi nevyřízeného, cosi, co jste si neodpustili. Život se stává v tomto kontextu pro Vás peklem.

Nedávno jsem četl na toto téma zamyšlení od slečny, kterou vůbec neznám a přesto jsem věděl, o čem mluví a co chce vyjádřit. Nejen pro mě, ale i pro ty, kteří prožívají něco podobného to, je ujištěním toho, že i přestože tuto situaci prožíváte svým osobitým způsobem (mateřský cit, zasahuje tato situace do Vašeho nitra, protože jste prožili něco podobného ve Vašem mládí), zjišťujete, že to není nic nového pod sluncem. Při rozhovoru, kdy se svěřujete někomu, že Vaše ratolest je na určité téma zablokované a nechce o tom jakkoliv hovořit, můžete dojít k uvědomění si toho, že podobný blok máte Vy (maminka) ze svého dětství. Že onen blog, který má Vaše dítě není vůbec jeho chybou, ale neodpuštění toho, co se stalo třeba Vám. Opětovně narážím ve svých úvahách na rodová prokletí, kdy rozvázání a uvolnění oné mlčenlivosti není věcí domlouvání, ale věcí hluboké vnitřní modlitby. V tomto konkrétním příkladě a nejen v něm, je ona mlčenlivost věcí dědičnou. Pokud si toto uvědomíte, můžete se radovat (i přesto, že to tak nepřipadá. Ona věc, či myšlenky konečně spatřili světlo světa, mají pojmenování a můžete je začít uzdravovat. Nezáleží na tom, jestli Vám je 20 nebo 60 nebo 80. V kontextu času, pokud aspoň ve skrytu duše věříte v naději na věčnost, tak délka lidského života je jehlou v kupce sena. A i ta jehla je v porovnání s námi dinosaurem.

Když čtete tyto slova, tyto věty, nemrazí Vás po těle? Pokud ano, domnívám se, že jste na té správné cestě za tím, abyste pochopili, že jsou i lidé, kteří Vám nemusejí jít zrovna pod nos, a přesto touto zkušeností (tím, že Vám tento člověk třeba zkomplikoval život) Vás přivedli k další zkušenosti, trpělivosti, tolerantnosti. Ale v první chvíli to nemusíte a v mnoha případech ani necítíte. Tato zkušenost se odráží hluboko v minulosti. Například: Ezechiel 36:26 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. 27 Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.
Ve většině případů jsme až nesmyslně zastrašeni tvrdou a neústupnou povrchností, která nemá pražádnou hloubku, a mnohdy zjistíme, že ona povrchnost je neskutečnou lží. Zastrašováním například, že něco někomu na někoho řekne, mnohdy vyvolává pocit strachu, kdy nebezpečnější pro člověka je onen pocit strach než samotná věc (přiznání se, že jsme pochybili), z které ten strach máte. Při přímém kontaktu poté osoba, která Vás zastrašuje (kdy třeba řeknete, tak si to pojď vyříkat, ale ať je u toho i třetí osoba) náhle změní tón a nabídne Vám smír a řekne: "tak počkej, dohodneme se". A náhle zjistíte, že zastrašování, je pouhou povrchností bez hlubokých základů.

Asi bych mohl pokračovat do nekonečna, protože život nabízí takovýchto příkladů nesčetné množství. Ale to by tato úvaha přestala mít grády a stala se nudnou a přestala by mít sílu oslovitelnosti.

Napadá mě, myšlenka, že zlý úmysl, čin vymyšlený v afektu nenávisti a pomsty "Zub a zub, oko za oko" si mnohdy protiřečí.
K jídlu si tu a tam dám pivo, ale přešel jsem do sféry nealkoholických piv. Oslovila mě kdysi jedna reklama, která tvrdí: "Život je hořký, bohudík". Je to reklama na alkohol v pivu, který považuji za negativní věc pro lidské uvědomování a vnímání. Podívejme se na tento slogan z druhého pohledu, pohledu Jakuba:

2 Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. 3 Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. 4 A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků. 5 Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. 6 Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. 7 Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; 8 je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.

Mohu k tomu dodat jediné: "Život je hořký, Bohu dík"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomasz Tomasz | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 6:07 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.