Branná jako odvaz

5. listopadu 2011 v 11:08 | Karel Rakušan
Tak jsme zase letos vyrazili na oblíbený víkend, kterému jsme začali říkat Chlapi sobě. Po tak úspěšném a prodlouženém víkendů, který jsme měli loni bylo velmi těžké najít místo, které by konkurovalo rozloučení otce Benedikta s Olomouckou farností, kdy nám zařídil pobyt v jeho rodném koutě. Ono se říká, že každý kraj má své neopakovatelné kouzlo. No a tak tomu bylo i letos.

Do Branné, kde jsme měli zajištěnou faru, se přijelo na dvakrát, vlastně na třikrát. První auto vyjelo okolo 4 hodiny odpolední (aspoň nám tam předem zatopili J) a druhé počkalo na mě, který musel do 5 odpoledne býti v práci, a poté jsme vyrazili. Jirka se Slávkem při té příležitosti koupili ještě nějaké ty drobnosti na mls a po půl šesté se definitivně šláplo na plyn a vyrazilo se. Jako poslední přijel Láďa Šnevajs, okolo 9 večerní.
Se mnou to bylo trochu ouvej, protože jsem měl spoustu věci navíc, jelikož jsem se nevracel v neděli do Olomouce, ale jel jsem dál na týdenní pobyt do západních Čech. To byl také důvod, proč toto povídání vychází v listopadovém čísle a né v říjnovém.

Na faře jsme se tedy všichni sešli až okolo půl osmé, a jak to tak bývá hned první večer se šlo spát okolo půl jedné ranního času, takže vlastně v sobotu. S námi byl otec Jan a celé povídání a vůbec duchovní zaměření letošního víkendu chlapů bylo ve znamení Matoušova evangelia 20. Kapitoly verš 1 - 16a. v této souvislosti se ono téma kloubilo i s postavou svatého Václava. Na toto téma měl otec Jan připravenou skvělou přednášku, které se zpočátku obával. Jeho obavy nebyly na místě, protože s pomocí Ducha svatého se toho zhostil bravurně. Nechyběly ani fotografie přilbice sv. Václava, což je naše nejcennější železo v České republice, pokud to mám tímto způsobem vyjádřit.
V pátek večer nás bylo 9, protože přijel i Patrik Pavlíček, který je už v Jeseníku, ale 4 roky byl u nás ve farnosti.
……………………………….

Druhého dne ráno (sobota), jsme po mši, kterou jsme mívali na faře u stolu chvíli laborovali, jaký bude plán. Nakonec vyhrál Šerák. Otec Jan s Josefem zůstali na faře. Jan měl nějakou bolavou nohu a Josefovi se cesta zdála delší, tak si program na sobotní den zařídili po svém.

Z Branné do Ostružné, poté na po žluté a modré turistické na Čeveňavu a dále po pivovarské až nahoru na Šerák. Nad Dobrou vodou, tam kde se k modré turistické připojuje červená vedoucí z Ramzové jsme se pomodlili polední modlitbu a pokračovali jsme dále.

- Pánové, takhle by to teda nešlo, je půl jedné a teprve jsme ve třetině naší plánované trasy, měli bychom přidat do kroku (ozval se Slávek)

Po krátké pauze jsme tedy skutečně přidali do kroku. Jelikož jsme měli naplánováno se vrátit přes Keprník, což se také stalo, byli jsme už v půl druhé na Šeráku. Nebyly to závody, to ne, ale šli jsme trochu svižněji a vyplatilo se. Krásné a zároveň kouzelné počasí nám víc než přálo. Výhledy do dálky byly jak malované a město Jeseník jsme měli jak na dlani. Požádali jsme kohosi u chaty Jiřího na Šeráku, aby nás vyfotil a pokračovalo se dále na Keprník. Ve tři čtvrtě na tři na Keprníku a po půl sedmé zpět na Branné na faře.

Velké téma pro sobotní večer, kterého se opětovně bravurně zhostil otec Jan, a plynule navázala, na plodnou duchovní diskuzi byla slapská spiritualita. Shodli jsme se v Duchu v tom, že vnímání nás mužů je v některých ohledech ranější, pro nás vnímatelně jednodušší a v mnoha ohledech tolerantnosti a citlivosti k něžnému pohlaví se musíme učit. Ale samozřejmě vnímání každého z nás a pohledy a postoje byly rozdílné. To bylo pro nás vzájemně obohacující.

Mále bych zapomněl, večer, než jsme se rozpovídali nad onou slapskou spiritualitou, tak byla dohodnuta noční prohlídka zámku Branná, kde nás ojedinělým způsobem provedl muž staršího věku s neopakovatelným šarmem pro prohlídky s loučemi v ruce.
……………………………….

Opět se předešlého dne rozmlouvalo až do pozdních večerních hodin, ale mše svatá byla u stolu zase v osm hodin ráno. Byla neděle, tak program byl předem více méně jasný. Poklidilo se, popovídalo a Jirka, Slávek a …… se rozhodli, že zajedou do Velkých Losin do termálů, já jsem chtěl stihnout v půl druhé vlak na Prahu, tak jsem se svezl z Láďou Šnevajsem do Zábřehu, k nám se přidal i Petr Klásek no a Otec Jan s Josefem jeli tím třetím autem.
Ale než úplně skončím, měl bych zde napsat ještě napsat zážitky z plavání, neplavání v termálech, kdy ti tři, kteří se rozhodli zajet do Losin, byli nemile překvapeni, když za 130,- Kč skočili do sice zdravotně pramenité vody, ale kde podle dojmů plavaly rampouchy. Třeba si chtěli vyzkoušet o několik kilometrů níže Priznicovu metodu, jež se praktikuje v lázních v Jeseníku J.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.