Černohorský vrcholek

11. srpna 2012 v 8:29 | Karel Rakušan |  Pod vládou Krakonošovou
Sedám do Černohorského expresu, jediné osmi-sedačkové kabinkové lanovky a mířím vzhůru k nebesům. Vedle mě se tetelí ohromný asi 10 - ti kilový batoh, jenž čeká na svůj úkol, vzlétnout ještě výše než je vrcholek hory.

Adrenalinový sport, jenž člověka přibližuje k nebesům a dává mu možnost pohledů ptáků. O rogalu mluvím. Fouká mírný vítr, obloha je naprosto bez mraků, viditelnost několik desítek kilometrů, prostě ideál. Kolikrát jsem za tu dobu, co jsem tady tudy jel a pokaždé to je jiné, pokaždé mě fascinují pohledy, jenž nejsou běžné každý den. Na kopcích objevuji další louky, kterých jsem si minule nevšiml, v modravém horizontu v údolí pod Rýchorským kopcem se město Trutnov rozkládá a než si tu všechnu krásu človíček malý prohlídne tak o 600 metrů výše zase vystupuje.

Ze staré lanovky, poslední sloup tu na vrcholu stojí, postavena jest rozhledna z toho. Pohledy odtamtud do krajiny vzdálené 50 - 70 kilometrů vidět jsou jako na dlani. Sněžka, o ní ani nemluvím, natáhnu ruku a dlaň mám hnedle na samém vrcholu, jak blizoučko zdá se být. Na druhou stranu za kopcem rýchorským Žacléř, v němž věhlasná porcelánka kdysi bývala. Na jih při ranním rozbřesku jako na dlani musí být Trutnov, kde je Krakonošův pivovárek, jenž pamatuje doby Trautenberkovi, ale také za mládí pracoval tu Václav Havel.

Vysílač Českých Radiokomunikací a zároveň televizní vysílač stoji o necelý kilometr dál. Vypadá jako liberecký Ještěd, ale o něco v menším provedení. Stavba podle mého se sem vůbec nehodí, ale co už, každý má jiný názor.

Vracet se a jít druhou cestou skoro stejným směrem, to se mě nechce. Vrznu to tady lesem, sice se tu ještě opravdu jen místy válí zbytečky sněhu, ale zato tu tvoří opět lesní zákoutí, jež se mě v srdci dotýkají. Kouzlo přírody vždy překvapí, ať jsem na jednom místě poprvé nebo po několikáté. Vzdušnou čarou asi tudy. Vyhýbám se stromovému porostu, jenž je ještě mladý, tu a tam spatřuji sněženky a každým douškem vnímám rozbřesky jarní přírody. Nade mnou poletuje lesní ptactvo, na chvíli se zatavím a asi 10 metrů přede mnou se něco hýbne. To je bílá prdýlka, jež přede mnou utíká. V duchu se jí omlouvám, že jsem její teritorium narušil. Trochu popoběhne, otočí se na mě, není to ani minuta, co se na sebe díváme a potom zvolní. Má ode mě dostatečný odstup, ale už neběží. Obloukem se mi vyhýbá a po chvilce už jí není.
Ještě naposledy se zastavuji na Černé boudě v občerstvení U pocestného pod hotelem.
- vy jste tu byl včera? Ptá se mě obsluha
- ne, předevčírem. S úsměvem dodávám.

Nevím, kolikrát jsem za tu dobu, co jsem v lázních tady byl. 5x, 6x, nevím. Rozhodně se už notoricky známe. Ale v zápětí dodávám, že už to asi je letos naposledy, o víkendu jedu pryč a v úterý už odjíždím.

No nic, asi 15 minut se kochám pohledem na Kolínskou boudu a nad ní v dálce na republiku, u toho usrkávám malé doušky černohorské kávy a sním. Času mám haba kuk. U vedlejšího stolu ze stromové půlkulatiny sedí nějací němci. Při rozložené mapě koukají na to samé jako já. Vítr nám profukuje tváře, obloha je skoro vymetená, jen občas je zapomenutý mráček.
Černohorská rašeliniště nepotřebují žádný komentář. Necelých půl kilometru od boudy směrem na Kolínskou odbočuje žlutá turistická doprava a loudavým krokem fotím i vlevo i vpravo. Akorát asi po kilometru značená žlutá turistická odbočuje doleva, ale chodník ze stromové půlkulatiny směřuje jak doleva tak rovně. Rovně je trochu zarostlý klečí. Člověka by to odradilo, ale nebál jsem se jít dál. Po 100 metrech zjišťuji, že dobře jsem udělal. Přicházím k posedu a pode mnou močáliska jako hrom. Nikde nikdo, chvíli kouká, pak ležím, a najednou zjišťuji, že je další hoďka fuč. Usnul jsem za poslechu lesního koncertu, čerstvého vzduchu a slunečního svitu.

Ještě jedno zastavení je tu. O další kilometr dál, přímo naproti Sněžce, a to je už vůbec bez komentáře, to se musí už jen vidět.

Přes Pardubické boudy šupem po silnici dolů na Modré kameny, modro-kamenku a do Jánek. Okruh sotva 6 kilometrů jsem šel asi 6 hodin. Prostě jsem se flákal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.