Cesty nepředvídatelné,

24. srpna 2012 v 11:52 | Karel Rakušan |  Vandry a výlety
a přitom tolik oslovující mě potkávají, když neplánuji a nechám se přivádět na místa, o kterých ani netuším, že existují.
Původně jsem chtěl jet na Letohrad, ale nějak jsem si to v té mé toulavé makovici popletl a automaticky si kupuji na nádraží lístek do Lanškrouna. No co už, den volna, nikam nespěchám. V tomto koutě jsem ještě nebyl. Vůbec město mě oslovilo už tím, že se nachází ve vyšších nadmořské výšce, ale i svým kouzelným náměstím, jemuž dominuje radnice v bílém obleku se psaníčky na své fasádě.

Je naprosté bezvětří a vymydlená obloha. Jídelna ve spodní části náměstí má svou zahrádku, tak proč toho nevyužít k dobrému obědu. Nic těžkého si dávat rozhodně nechci, vyhrává květák a k tomu krokety.

Po chvilce oběda, se vydávám na obhlídku, ale pořád mi něco říká, že toto není dnešní cíl. Ne, že bych byl nerad, že jsem tu, ale původně mě táhl zámek a historie. Že by kostelík? Je sice pěkný, ale to není ono. Chvíli se rozhlížím, až mě zaujme malá nepatrná šipečka směřující na Nový zámek. Horský vítr příjemně chladí a nedávají paprskům slunečního svitu pražádnou šanci k tomu, aby vytvářeli nepříjemné dusno, jenž v nižších nadmořských výškách bičuje.

Silnicí směřující na Českou Třebovou nejprve kráčím po levé straně, poté po pravé a zase po levé. Jiná cesta k novému zámku asi 2 kilometry za městem nevede, nebo vlastně vede, ale to bych si troch zašel a než bych tam došel, tak to tam budu rychleji tudy.

On to vlastně ani tak není zámek ve své podstatě, protože z tohoto honosného venkovského sídla ve tvaru H, zbyla do dnešních dnů jen pouhá 1/16, a to pravá přední věž, jenž se dochovala jako památka na rod Lichtenštejnů. Zakladatelem tohoto zámku byl Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna (30.11. 1657 - 10.6. 1712). Byl synem Karla Eusebia Lichtenštejna a Johanny Beatrix z Dietrichštejna.

Vůbec o historii této barokní stavby je toho pořád známo poměrně málo. Od loňského zahájení provozu se také vyhledávají v různých archivech včetně Lichtensteinského ve Vídni dokumenty týkající se Nového zámku. Podařilo se objevit nějaké údaje zatím nikde neuváděné, zajímavé podrobnosti přinesl překlad stránek z Rudoltické kroniky, kam bývalý ředitel školy a kronikář Ferdinand Jandl píše o výstavbě, požárech, demolici a dalších osudech zámku. Podařilo se mu získat různé podrobnosti z té doby, cituje staré dokumenty které pravděpodobně sám objevil a přeložil. Uvádí také, kolik bylo za některé práce při stavbě zaplaceno, ceny některých potravin v té době a další zajímavosti.

Ale nechme historie. To, co mě na tomto místě oslovilo, až tak nemá s historií zámku nic společného, ale zvláštním způsobem to do ní patří. Nejen pan Přemysl Kokeš, který se vyloženou rujnu v roce 2004 koupil a pustil se do totální generální opravy, ale i díky obětavé a trpělivé práci místní kastelánky paní Krasavě Šerkopové má tento zámeček na okraji Rudoltic takovou podobu jakou má.

Nedílnou součástí tohoto zbytku dříve tak monumentální barokní budovy je i knoflikiáda. Charitativní akce, jenž podporuje lidi, které chtějí žít, ale kteří tu a tam potřebují pomoct, potřebují podpořit v tom co dělají, o co se snaží a podpořit v tom, že jsou schopni nám cosi předat a mnohdy nás svou tvorbou podpořit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.