Oáza jménem Dvorský les

11. srpna 2012 v 8:35 | Karel Rakušan |  Pod vládou Krakonošovou
Je trochu pod mrakem, ale to nemůže rozhodit takového tuláka, který po 14 - ti denním pobytu už má nachozeno 96 kilometru navíc. Nehledě k tomu, že to, co mám dnes v plánu, není až tolik náročné, ale chystám se na to už nějaký ten pátek.

V 12:40 s naprostým přehledem stíhám autobus do Trutnova odtud směr Žacléř. Ale nejedu až tam. Vystupuju ve vesničce směrem Babí.

Zde padl v roce 1938 při obraně Československa Pepíček Beran. Vítá mě cedule na upraveném bunkru z druhé světové války. Věnuji Stachelbergu (opevnění Trutnova) necelou hodinku. Neopomenu se samozřejmě vyfotit v zákopech a u bunkru velkém asi jako dvou nebo tříposchoďový panelák, kam mě dovede celkem upravená silnice jdoucí podél lesa a po 3 hodince odpolední se vydává přesně na opačnou stranu silnice, kterou jsem před hodinkou přijel.
Dělostřelecká tvrz Stachelberg (byl používán i český název Ježová hora) byla v letech 1937 a 1938 budována jako součást stálého československého opevnění. Nachází se na východním výběžku Krkonoš (kóta 632 Hřebínek) v blízkosti Rýchorského pralesa nad obcí Babí mezi městy Trutnov a Žacléř. Jejím úkolem bylo chránit Libavské sedlo, zemskou bránu mezi hřbetem Krkonoš a Vraními horami, kterou pravidelně v minulosti využívaly armády pro vpády do Čech i opačně (např. v roce 1866 během prusko-rakouské války 1. armádní sbor generála Bonina) nebo husité při spanilých jízdách do Slezska. Tvrz nebyla stavebně dokončena a dnes je v ní zřízeno vojenskohistorické muzeum.

Proměnlivé počasí mě tu ani nijak nemůže překvapit. Chlapu, co mi říkali, když jsem se vrátil domů, tak v době, kdy na mě jen zlehka poprchávalo, tak o 6 kilometrů na západ byla pořádná průtrž mračen. Boty mám jen z lehce mokré, ale jen proto, že jsem si támhle do pole odskočil do dalšího bunkru. Je to docela malý bunkr, ve kterém je místo tak maximálně na 3 metry čtverečné, ale v době 2 světové války se tam muselo vměstnat 5 odstřelovačů.

No nic, už bylo dost toho lenošení na jednom kilometru čtverečném. Je půl čtvrté. Napravo, kolem Březové hory se pomalým, krokem blížím k lesu. Vychutnávám si rozhled do okolí. V dáli v modrém oparu pochmurného zataženého počasí je vidět trutnovské údolí a na druhou stranu Zlatá Olešnice, Bernartice a v úplné dálavě horizontu sahajícího do mraků jsou už naši sousedi Poláci.

Mohl bych asi psát dál, to co jsem v následujících 4 kilometrech prožíval na duši, ale to by nebylo ono, proto nedílnou součástí vyprávění z této cesty je pár fotografií. Jarní lesní zeleň tu je umocněna svěží vláhou, barva zeleně tu má stovky odstínů, stromy tu jsou popadané a neuklizené. V tom je kouzlo těchto 4 kilometrů cesty, jenž je přírodní rezervací Rýchory. Neopomenu ještě jednu maličkost, upovídanou sojku Krakonošovu, která mě občas pronásledovala, tu vystřídal tetřívek, jenž mi tu pěl tu svou ódu pro radost.

Po 4 hodinách se zase objevuji na Rýchorské boudě. Tentokráte si dávám onu klobásu, kterou jsem si minule nedal, a byla vskutku výborná. Poslouchám a zapojuji se do rozhovoru u druhého stolu. V baru obloženém plně dřevem se vede rozhovor o ptactvu ve zdejším kraji. Tetřevíkovi, kterého jsem slyšel v Dvorském lese, a o tom, že kluky večer čeká právě přednáška na téma zvuků ve zdejších lesích. Na stole měli vícero vábniček počínaje prasetem, přes jelena a konče tím nejdrobnějším lesním ptactvem.

Po půlhodince je čas jít zase o kus dál. Už známou cestou při západu slunce, kdy paprsky ulehajícího slunce se derou mezi stromy dopadající na vlhké jehličí, se vracím dlouhým táhlým kopcem dolů do Svobody nad Úpou. Ještě míním hned pod Rýchorskou boudou stejnojmennou studánku. V 8 jsem na pokoji a závěrečnou tečkou byla partička šachů.




























 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.