Osten to satanův

17. srpna 2012 v 11:39 | Karel Rakušan |  Nad písmem
Říkám tomu duchovní spoutanost nebo duchovní sevření. Bytostně se totiž domnívám, že tato svázanost, kór v poslední době a v je našimi lidskými života přímo protkaná. Když přeskočím onu nepřeskočitelnou skutečnost (o které by se dalo také mnohé napsat), že tato exploze duchovního zla postupně gradovala už na začátku minulého století počínaje první a po sléze druhou světovou válkou a poté tou třetí "studenou", tak duchovní sevření je obětí jakéhosi fanatizmu, z kterého se nejde jen tak vymanit. Jaké si okouzlení tím, že věci, které děláme dennodenně, se dají dělat jinak, jiným způsobem, za použití jiných postojů na tu či onu danou skutečnost.

Spoutání do něčehos je o to hlubší, o kolik jsme neochotni změnit či si třebas i na první pohled zkomplikovat onu danou situaci. Tato komplikovanost by byla ale jen na první pohled, na první dojem, pod nímž je o to větší uvolnění, o jakou námahu je potřeba vynaložit síly k prolomení toho obalu, pod kterou se toto uvolnění skrývá. Ba dokonce víc domnívám se, že množství oné jednoduchosti (životní, nebo v daném problému, který řešíme), která nastane je daleko větší a hodnotnější. Že to nejsou jen pomyslné spojené nádoby s vodou, kdy když lijeme vodu do jedné misky spojené nádoby, tak přímou úměrností stoupá i ta druhá. Tyto dvě síly, síly jakéhosi pouta uchvácení a vnější síly uvolnění a jednoduchosti musíme postavit na misky vah a jediným možným řešením je, že váhy budou nakloněni tak, aby jednoduchost a prostota vždy byla na straně vrcholného vítězství, které nikdy nebude jednoduché jej dosáhnout. Čím těžší bude jednoduchost získat, tím stav odměny za peripetie a nesnáze na cestě bude definitivnější.

Ale vraťme se k jednoduchosti i v tomto zamyšlení. Alkoholismus, být jak se říká děvkař, drogová závislost, závislost na lidech stejného pohlaví. Svázanost se projevuje i v oblasti pocitu, že Váš problém musí za každou cenu rozsoudit někdo třetí, který na jednu stranu není zainteresovaný a byl by relativně nad věci, ale na druhou stranu má rozsoudit spor o kterém neví lautr nic. Toto nutkání většinou začíná u správních přestupků, kdy jeden obviní druhého a má pocit, že vyhrál momentální bitvu, ale neuvědomuje si, že vítěznou bitvou si začal válku. Válku třebas ne s dotyčnou osobou, s kterou vedl bitvu, ale válku sám se sebou, válku se svým vlastním nutkáním v takovýchto sporech takto pokračovat a gradovat razanci v podobě toho, že to příště nebude jen správní přestupek, ale rovnou soud. Napadá mě zase v této souvislosti onen biblický verš: Jan 8:5 V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" 6 Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. 7 Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"

V pracovním životě nebo v zaměstnání okouzlení někým, kdo je pracovně a funkčně na nižší úrovni než vy ale přesto dokáže svého nadřízeného dokonale zmanipulovat.

To jsou ony duchovní pouta, která by si každý z nás jistě řekl: "Co kecáš za nesmysly, jaký duchovní pouta, dyť je úplně blbá a to, že dostala funkci, ji vlezlo na mozek". O alkoholikovi nebo o dokaři to může a jistě je ono slaboduché prohlášení:
"To to ten Jirka nevidí, dyť jeho táta byl ochlada, jeho děda taktéž, jeho máma je stará coura, kterou potkávám pokaždé s někým jiným, no hrůza". Místo toho, abychom mu pomohli, aby i v této situaci aspoň trochu cítil, že není životní odpadlík, tak mu zpříma do očí řekneme, ty jiný už nikdy nebudeš, ty na to nemáš. Ona skořápka je natolik tvrdá, že raději od toho dáme ruce pryč a hrabeme si na vlastním písečku a hezky pod sebe. Jsme to ale slaboduchý sobci.

Platí pravidlo, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Ano je to jistě pravidlo, které je na tolik notoricky známé, že si ho mnohdy ani nepřipouštíme, nebo o něm sice víme, ale řekneme si nás se to přece netýká, to ti ostatní, my jsme z obliga. A když osoba či náš nadřízený, který nám dělal v práci pěkné dusno, a směna s ním byla mnohdy nesnesitelná, najednou dostane výpověď na hodinu, řekneme si "dobře ji tak", "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá". Myslím si, ale že i takováto situace, takováto (těžká a složitá) povaha, jenž dokáže z druhými manipulovat, má ve své minulosti nějaké opodstatnění (má ono špatné semínko z kterého vyrostl sice zdatný, ale špatný strom. Ale i toto semínko se může uzdravit poté, co jej začneme zalívat pravidelně životodárnou vodou a ne třeba kyselinou sírovou (což ve své podstatě mnohdy s železnou pravidelností děláme oným "ty za nic nestojíš, ty na to nemáš".

Nemáme vytrvalost a naše snaha se nám zdá nekonečná a z pozemskosti naprosto zbytečná. Když se třeba rok snažíme o to, aby naši životní partneři nepili alkohol, nepodlehli hazardním hrám nebo neřídili se věštectvím. Zaplatíme jim léčení a na závěr toho všeho, kdy máte dojem, že jste pro to udělali vše, Vám přijde syn, kterému je přes dvacet a oznámí Vám, že si našel přítele a odchází z domu. Chce se osamostatnit a zařídit si život podle sebe.

Ano, na 100 % Vám věřím, že jste pro toho druhého udělali vše, nebo neudělali, protože proto, že jste k tomu neměli sílu odvahu, báli jste se pomluv od okolí (a není divu) pomluvy jsou duchovně daleko těžší zátěž než třebas ono přiznání se k alkoholismu, drogové závislosti, lesbické náklonnosti nebo gamblerství. Pomluva je velmi úzce spjata s rodovým prokletím jenž mnohdy zasahuje do několik generací nazpět. Osoba, jež je touto svázaností postižena si mnohdy hloubku podstaty neuvědomuje a třebas ji ani nechce dále snášet, ale nemůže jinak. Nemůže jinak, protože ani nic jiného neumí a změnit onen negativismus jí nebo jemu nikdo doposud nepomohl. Změnit něco, co je zažité třebas několik generací potřebuje určitou dávku vnitřní revoluce, jenž se mnohdy zdá těžší a namáhavější než kopání uhlí v době našich dědečků a pradědečků.

Tento had vinoucí se našimi životy se může zdát nekonečným poutem svázanosti, poutem, jež nepotřebuje z naší strany žádné činy, ale spíše modlitbu za to abychom si to, co si třebas uvědomujeme, dokázali a měli sílu proměnit v realitu. Netvrdím ale, že pokud se na tuto cestu vydáme, že se u toho pořádně nezapotíme, ba naopak, budeme k tomu potřebovat mít po ruce sprchu se studenou vodou, abychom se tu a tam zchladili a chladnou hlavu při našem dalším životním putování, na které jsme se vydali.

………………………………………………
2 Korintským 12:6 I kdybych se chtěl chlubit, nebyl bych pošetilý, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám toho však, aby si někdo o mně nemyslil víc, než co na mně vidí nebo ode mne slyší.
7 A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.
………………………………………………

Druhá část zamyšlení: Den poté
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
  • Narodili jsme se jako originál,
  • tak se prosím nechovejme jako kopie,

  • Život je pro nás tím nejcennějším darem,
  • tak ho neberme jako samozřejmost.